Helena chtěla, aby se její syn David naučil doma pomáhat. Byl to boj, protože David se tomu vždy vyhýbal. Když byla 3 týdny v nemocnici, kluci doma úřadovali sami. Její manžel Honza v té době začal synovi platit za to, že vynáší odpadky. S tím ale Helena zásadně nesouhlasí.
Myslela jsem si, že s manželem Honzou (44) chceme z našeho syna Davida (10) vychovat normálního člověka. Jak se ale zdá, máme rozdílné představy. Honza mu totiž dává peníze za to, že doma pomáhá. Já bych nic takového nedovolila. Přeci není možné, aby byl syn placený za to, že si uklidí špinavé ponožky nebo vynese odpadky.
Chtěla jsem, aby nám syn doma pomáhal
Už od synových čtyř let jsem trvala na tom, aby si po sobě uměl uklidit. Pokud se nemýlím, učí to už děti ve školce. Když si umí hračky rozkramařit, musí je umět i uklidit. Nepřišlo mi na tom nic divného. Když doma táta houknul, abych si uklidila, neváhala jsem poslechnout. Náš Davídek už ale jako malý počítal s tím, že to někdo udělá za něj.
Bylo to jen o naší důslednosti dotáhnout příkaz do konce. Když jsem byla doma já, byl to boj. David pořád odmlouval a dělal všechno pro to, aby po sobě nikdy nic neuklidil. Jako dítěti mu stačilo, aby se rozbrečel a bylo hotovo. Slibovala jsem si, že až povyroste, budu tvrdší.
Když nastoupil do školy, nastavila jsem pravidla. „Svůj pokoj si budeš udržovat uklizený. Jakmile si tady uděláš čurbes, sám si ho také uklidíš," řekla jsem mu a naivně si myslela, že to klapne. V té první třídě to ještě docela šlo. Sem tam mu to ujelo, ale jinak šlapal jako hodinky. Doma pomáhal a já si mnula ruce, jak šikovné máme dítě.
Manžel dává synovi peníze za vynesené smetí
Během dalších dvou let jsem se ho snažila víc zapojit do domácích prací. Aby uměl zapnout třeba myčku a následně ji vyklidit. A když je plný koš se smetím, jednoduše ho dojít vyhodit. A tady jsem začala narážet. David se vymlouval, že neví, kam patří nádobí, nebo do které popelnice pytel hodit. Ale jen mě vodil za nos, aby to nemusel dělat.
Když jsem byla po náročné operaci tři týdny v nemocnici, kluci bojovali doma sami. Dostali přesný manuál, co je třeba dělat. A právě během tohoto období se to stalo. Honza začal dávat synovi peníze za to, že doma pomáhá. Nezjistila jsem to hned. Měli totiž dohodu o mlčenlivosti.
Propálili se jednou sami. Manžel chtěl po synovi, aby odnesl tříděný odpad. Ten ale měl rozehranou nějakou hru. Slyšela jsem přes dveře, jak se dohadují. Už mě to začalo štvát a chtěla jsem jít syna pokárat. A pak jsem zaslechla manžela, jak říká: „Dám ti o kilo víc, když s tím půjdeš." A mě spadla brada.
Dítě musí pomáhat i bez nároku na honorář
Syn se zvedl s očima v sloup a otce poslechl. Já už si pak jen za dveřmi počkala na to, jak mu manžel dává peníze. „To si děláš srandu? Ty mu dáváš peníze za to, že šel se smetím?" rozčílila jsem se. Dívali se na mě jako dva bulíci. „Má pomáhat i bez toho. Já myslela, že jsme se dohodli," pěnila jsem.
David nechal tátu, aby to vysvětlil sám. „Vždyť o nic nejde. Alespoň se naučí hospodařit s penězi," začal se vykrucovat. „Tak mu dávejme kapesné, ale ne peníze za to, že uklízí," řekla jsem. Manžel sklopil uši a omluvil se. I tak si ale myslím, že v tom kluci čas od času pokračují. Jsem proti tomu. Dítě by mělo pomáhat i bez nároku na honorář. Nebo ne?
Další příběhy ze života →
Petra (28): Táta sponzoruje život mého staršího bratra. Já jsem pro něj vzduch
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.