Magda se ocitla v situaci, kterou si nepředstavovala ani v nejhorším snu. Přítel se s ní rozešel a ona z toho byla špatná. Myslela si, že je jí špatně ze stresu, a když už to dál nešlo, vyrazila za doktorem. Tam ji čekal šok.
Kdysi jsem četla příběh jedné ženy, která začala rodit doma a nevěděla o svém těhotenství. Tehdy jsem se tomu smála. „Přece každá žena pozná, že v ní roste dítě, ne?“ říkala jsem si.
Přítel toužil po rodině
To jsem ovšem ještě netušila, že na tom budu o pár let později dost podobně. Karel (35) se se mnou rozešel po třech letech. Chtěl se usadit, pořád mluvil o tom, že bychom si pořídili domeček v nějaké malé vesničce. „Pěstovali bysme zeleninu a kolem nás by lítala kupa dětí,“ básnil. Jenže mně při té představě bylo hrozně.
Když vyřkl ošklivou narážku, že jsem stará, pohádali jsme se jako nikdy v životě. „A co když děti nechci? To se se mnou rozejdeš?!“ vykřikla jsem a on to opravdu udělal. Z rozchodu jsem byla zdevastovaná, jinak jsme totiž měli pěkný vztah. První dny jsem jen brečela a nejedla.
Začala jsem pomalu přibírat
Pak jsem zase měla útoky na ledničku a přejídala se u filmů. Takto to šlo pořád dokola a mně bylo samozřejmě špatně. Přibrala jsem asi tři kila a byla naštvaná, že jsem to nechala dojít tak daleko. Najela jsem tedy na zdravou stravu, ale hubnout se mi nedařilo. Dál jsem ovšem nepřibírala, jen se u mě občas objevily slabé křeče.
Věřila jsem tomu, že mám rozházený organismus po tom plácání všech jídel dohromady. Na těhotenství jsem nepomyslela, protože menstruaci jsem měla pořád. Sice slabší, ale měla, přikládala jsem to stresu.
Největší šok mého života
Ovšem když mé stavy trvaly delší dobu, zašla jsem si za doktorkou. Jedna z jejích prvních otázek byla, jestli nejsem těhotná. Pak ukázala na můj vystrčený pupík. Je pravda, že jsem si toho nevšimla, ale jinak jsem měla břicho skoro stejné, ani prsa se mi nezvětšila.
Testy ale ukázaly, že těhotná jsem, a já jsem začala panikařit. Zašla jsem za gynekologem, aby ten omyl vyvrátil, ale po jeho verdiktu jsem se zhroutila. „Asi je to šok, ale jste na začátku šestého měsíce,“ prohlásil a uklidňoval mě, že už pár takových maminek zažil. „Bříško vám ještě naroste, nebojte se,“ smál se a mně se chtělo brečet. Najednou jako by se mi rozsvítilo. Žádné křeče, to jen miminko se občas ozývá a jemně mě lechtalo.
Nevím, jak mám v práci oznámit, že za chvíli musím na mateřskou. Nejsem na to připravená. Karlovi jsem to řekla a ten je nadšený. „Pamatuješ, jak jsi brala antibiotika a měli jsme sex? Tutově ti selhala antikoncepce,“ radostně vyprávěl a já jsem zase brečela. Nevím, jak to zvládnu, ale zatím z toho mám negativní pocity.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.