Magda (67): Dcera žije v USA a s dětmi mluví jen anglicky. Mrzí mě, že si s nimi nepopovídám

Moje dcera Helena (42) žije už velmi dlouho v USA. Po střední škole tam odjela studovat. Pak si našla lásku, vdala se a už tam zůstala. Brzy se jí narodily děti – staršímu Tomovi je patnáct let, mladšímu Robertovi bylo nedávno osm.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (45): Můj osmnáctiletý syn chce odjet do Kanady. Bojím se, že to tam nezvládne

Dcera byla velmi chytrá

Už odmalička jsem byla na Helenu velmi pyšná. Byla naprosto neskutečná malá holčička. Chytrostí trumfla kdekoho, někdy i paní učitelku. Jednou se mi dokonce stalo, že si mě učitelka pozvala do školy a říkala mi, že ji Helena opravuje před celou třídou. A snižuje její autoritu.

Helena se dostala na prestižní střední školu a když ji vzali na univerzitu v USA, moc jsem jí to přála. Splnil se jí velký sen. V Americe si následně našla přítele a po pár letech se vzali. Na svatbu jsme i s manželem letěli. Byla to nezapomenutelná zkušenost, protože ani jeden neumíme anglicky.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (61): Nikdo neví, jestli existuje. Mně ale tahle metoda pomohla se spojit s dcerou v daleké cizině

Vnuky vidím jen párkrát do roka

Brzy po svatbě se jim narodil první syn. A tím začal můj velký problém. Na vnoučata jsem se těšila moc, ale jelikož se Tom narodil v USA, viděla jsem ho poprvé, až když mu byl rok. Stejné to bylo i s druhým vnukem. Vídala jsem je jen jednou do roka, když přijedou na návštěvu. A musím říct, že moc často nevolají.

Důvodem nebyla jen vzdálenost, která nás dělí, ale také fakt, že je Helena neučí česky. Už když byli oba kluci malí, ptala jsem se jí na důvod. „Nechci jim hlavu plést dvěma jazyky a angličtina je rozhodně důležitější než čeština,” odpověděla mi. A proto na ně mluví jen anglicky. Když jednou za rok přijedou na návštěvu, je to tragédie.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (59): Moc jsem se těšila na vnoučata. Když teď konečně jedno mám, žádnou radost necítím

Vnuci k nám nechtějí jezdit

My s manželem nerozumíme, co nám vnuci říkají. Je to neustálý koloběh otázek: „A co říkali?” Není divu, že to Heleně brzy začne pěkně lézt na nervy. Zkoušela jsem chodit na kurzy angličtiny, ale do mé staré hlavy už žádná slovíčka nelezou. Proto jsem věčný začátečník.

Starší Tom k nám kvůli tomu už vůbec nechce jezdit. Dostal se do puberty a rozhodně nechce trávit čas s prarodiči, kteří mu nerozumí. Opravdu hodně mě to mrzí. Velmi jsem se na vnoučata těšila. Teď je sice mám, ale nevídám je. Nejhorší je, že se s tím musím prostě smířit. Nic už s tím neudělám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Oto (60): Dcera se přidala k sektě, neviděli jsme ji patnáct let. Marně přemýšlím, kde se stala chyba

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.