Marianě to s přítelem nevyšlo už dvakrát. Nepříjemné na tom je, že ji vždy opustí poté, co se jim narodí dítě. Mariana dnes vychovává syna a dceru sama.
Když Petr (42) odešel poprvé, měla jsem v náručí našeho půlročního syna. Nenapadlo mě, že se bude situace o pár let později opakovat. Nemyslela jsem si, že jsem tak naivní.
Když se vybouřil, vrátil se ke mně
S Petrem jsem žila dlouhá léta, někdy jsme prožívali velké krize, jindy nám to skvěle klapalo. S třicítkou na krku jsem si řekla, že by bylo dobré pořídit si děti a konečně se usadit. Petr krátce po narození našeho syna zjistil, že není na takový závazek připravený. A opustil nás.
Coby otec stále plnil svou funkci, jen bydlel jinde. Časem si našel přítelkyni. Já si zatím prošla smutkem z rozchodu v kombinaci s obří láskou ke svému prvními dítěti. Na muže jsem tehdy neměla čas. Když si Petr dostatečně užil svobodu, začal se čím dál častěji objevovat u nás doma.
Trávili jsme spolu stále více času na rodinných výletech, někdy u nás i přespal, a synkovi to prospívalo. „Proč jsem tě vlastně opouštěl, vždyť s tebou je mi nejlíp...“ řekl jednou Petr osudnou větu. A já ho bez přemýšlení a průtahů vzala zpátky. Neměla jsem to dělat. Možná je to fajn táta, ale velmi nestabilní partner. Jenže já naivně doufala, že budeme rodina. Fandili nám pochopitelně i ti nejbližší kolem nás.
Dítě mělo potvrdit naši lásku
Nepochybuji o tom, že se dcera narodila z velké lásky. Tehdy jsem prožívala krásné období, na které nikdy nezapomenu. Až dnes vím, že jsem byla bláhová. Ani ne dva roky po porodu už Petr trávil hodně času mimo domov. Neměl stání a choval se neklidně. Už zase toužil po své svobodě.
Netuším, kde na to vzal žaludek. Odešel podruhé a znovu od maličkého dítěte. Kamarádi si klepali na čelo, spoustu z nich Petr na dlouho ztratil. Přestože jsem to zažívala podruhé, bylo mi hrozně. Tentokrát jsem neměla už vůbec žádný čas a peníze a navíc jsem si vyčítala všechna svá rozhodnutí.
Petrovi rodiče mi díky bohu pomáhají. On totiž žije s novou partnerkou v horách a věnují se farmaření. Když se u nás Petr občas objeví, má nostalgickou náladu a chce přespat, jsem už striktní. U nás doma nebude spát a nikdy se nenechám znovu zmanipulovat.
Děti vyrůstají bez otce
Dozvěděla jsem se, že Petr chodí k psychologovi a řeší svoje potíže z dětství. To je moc pěkné, přeju mu to. Já bych na takové věci neměla čas.
Už chápu, že je to jen velký nezodpovědný sobec. Fakt, že svým chováním zadělává na problémy vlastním dětem, ho asi nezajímá. Třeba jim jednou sám zaplatí nějakou výživnou psychoterapii...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.