Marie přišla o několik blízkých příbuzných. S každou smrtí se dokázala nějak vyrovnat. U matčina skonu to ale bylo jinak. To ji zcela vykolejilo. Rozhodla se, že se zeptá karet, proč k tomu došlo. Jenže karty jí v hlavě udělaly ještě větší zmatek.
Když mi postupně zemřeli skoro všichni příbuzní, začala jsem se ptát jednu otázku - Proč? Odpovědi jsem chtěla získat pomocí karet. Dnes už je znám skoro všechny. Ovšem ta, která mě tíží nejvíc, zůstala zatím nezodpovězená.
Musela jsem se naučit přijímat smrt
V mém okolí je jen hrstka lidí, kterou by zajímaly nadpřirozené věci. I já jsem do jisté chvíle byla spíše skeptik, než že bych věřila v něco víc. Když mi bylo patnáct let, zemřela mi babička. Měla rakovinu slinivky a před dvaceti lety doktoři neuměli takové zázraky jako dnes. Babička zemřela tři měsíce po vyřčení tvrdé diagnózy.
Přišlo mi to nespravedlivé. Nikomu nic neudělala, byla hodným člověkem. Proč tedy musela zemřít tak brzy? Těch otázek bylo tolik, ale odpověď ani jedna. Táta mi to vysvětlovat tak, že už si ji asi volá ten nahoře. Je pravdou, že to byla jistá útěcha. Babička Anna byla silně věřící. Její smrt jsem tedy přijala tak, jak přišla.
O rok později jsem zažila druhé setkání se smrtí. Zemřel babiččin manžel, tedy můj děda. I když mu nic nebylo, jednoho dne jsme ho našli ve věčném spánku. I na to si táta dokázal najít odpověď: „Co by tady dělal bez babičky? Byli jedno tělo, jedna duše. Teď jsou spolu." A já díky tomu přijala i dědovu smrt beze smutku.
Odpověď jsem hledala pomocí karet
Po několika letech zemřela i babička z matčiny strany. To už bylo na jednoho moc. Babička trpěla stařeckou demencí a cukrovkou. Děda Ota zůstal sám. Držel se dlouhých pět let, než také skonal. Sotva jsme mu položili květy na hrob, přišla další rána. Moje mamka vážně onemocněla. Cirhóza jater postupovala velmi rychle. Jednoho dne mamku navždy uspala.
A zde jsem zůstala stát na místě. Její smrt mě vykolejila. Mamka pro mě byla vším. Byla to maminka s velkým srdcem. Měla v sobě tolik lásky, že by tím spasila půlku světa. A takový člověk zemřel... Začala jsem se točit v kolotoči otázek. Přišla jsem si životem nepochopená a ke všemu ještě zrazená.
Nikdo mi nerozuměl, ani nemohl. Já si žila ve svém světě temnoty a zármutku. Nutně jsem potřebovala najít odpověď na otázku, proč maminka zemřela tak brzy. Svěřila jsem se své kamarádce Pavle, která měla velmi blízko k ezoterice. Ona vždycky hledala odpovědi pomocí karet. Jednoho dne mi jedny takové darovala. Karty, které mi měly pomoci skrze intuitivní vedení.
Jedna odpověď mi stále chybí
Návod na to, jak takové karty použít, je prostý. Položíte otázku a ze 40 karet si jednu vyberete náhodně. A v ní je odpověď. Začala jsem se ptát od začátku. Proč zemřela babička Anna? Karta odpověděla, že už si ji volal velký pán. Na otázku, proč odešel i děda, přišla odpověď, že si ho k sobě babička zavolala.
U druhé babičky a její smrti mi karta podala méně uspokojivou odpověď. Zkrátka nadešel její čas. U dědy Oty sehrál roli minulý život. Ale když jsem se karet zeptala, proč odešla moje maminka, odpovědi jsem nerozuměla. Karta jen řekla, že už brzy. Říká, že se stanou velké věci. Myslela jsem si, že se karty spletly. Nechápu to. Ptám se opakovaně, proč maminka zemřela. A tahám pořád stejnou kartu. Už brzy. Nezbývá mi tedy nic jiného, než jen čekat a věřit v zázrak. Blíží se totiž výročí matčiny smrti. Možná se vážně budou dít velké věci.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.