Manželé Karel a Marie mají rozdílný pohled na oslavu Mikuláše. Karel to vidí tak, že jejich zlobivý syn potřebuje pořádně postrašit. V jeho očích zlobí víc, než je zdrávo. Marie vnímá, že se Matěj vážně bojí a byla by ráda, aby z návštěvy čerta neměl trauma.
Někdy je s mým manželem Karlem (37) vážně těžká domluva. Už týdny straší Matěje (4) čertem. Proto jsem si nepřála, aby k nám na Mikuláše přišel a syna zbytečně vyděsil. Karel na tom ale trvá, protože podle něj je kluk zlobivý a přesně tohle potřebuje.
Manžel začal syna strašit, že si ho vezme čert
Matějovi bude v polovině prosince pět let. Věří jak na Ježíška, tak na peklo plné zlých čertů, kteří si chodí pro zlobivé děti. Jeho strach, že si přijdou právě pro něj, je oprávněný. Je neposeda, který pořád něco vymýšlí. Zlobí doma i ve školce. Odmlouvá a pláče kvůli nesmyslům. Nicméně si nemyslím, že by se svým chováním vymykal.
Kluci zlobí, pořád někde lezou a mají svoji hlavu. Přesně takový náš Máťa je. Zatímco já mám trpělivosti na rozdávání, Karel je cholerik, který hned křičí. Málokdy si k Matějovi sedne a něco mu vysvětlí. Když syn něco provede, Karel hned řve a vyhrožuje zákazy.
„Čerty na tebe," řval na začátku listopadu, když Matěj už potřetí za sebou vylil pití. „Chodí si přesně pro takové, jako seš ty," ukazoval na něj zlověstně prstem. Matěj na nic nečekal a začal tu spoušť uklízet s omluvou na rtech. „Mami, já nechci do pekla. Už budu hodnej, slibuju," chytal se mě za sukni. „Máma tě nezachrání, chlapečku, tam její pravomoci nesahají," ulevil si manžel.
Syn se v noci pomočil
Další dva dny byl Matěj jako andělíček. „Vidíš? Takhle se na něj musí," chválil se manžel, jak to s těmi čerty dobře vymyslel. Sotva synátor něco provedl, znovu na něj rozjel povídačku s peklem. To už nezůstalo jen u pláče, ale syn se regulérně pomočil. „Karle! Už dost!" okřikla jsem manžela, který se příběhem o pekle nechal unést.
„Mami, vážně si mě odnesou?" zjišťoval syn. „To si piš!" ozval se manžel. „Musíš být hodný. Poslouchat nás a mít připravenou nějakou básničku. Pak si myslím, že si tě nevezmou," utěšovala jsem syna. Další dny jsem viděla, jak se Matěj vážně snaží. Chodil si bez řečí čistit zuby, ráno vstal na první dobrou a přestal odmlouvat.
Karel si myslel, že to byla jeho zásluha. „Musíme k nám ty čerty pozvat, aby věděl, že to není jen tak," navrhnul jednoho dne. „To si nemyslím. Vážně se jich bojí. Za posledních 14 dní se v noci dvakrát počůral. Myslím si, že ho strašíš moc," vznesla jsem pochyby. „A já si zase myslím, že málo," nedal se odradit.
Mikuláše jsem musela vzít do vlastních rukou
Karel začal shánět čerta, který bude mít co nejděsivější vizáž. Dokonce zamýšlel nad naším vousatým a urostlým sousedem. Toho se bojím i já. A kdyby z něj měl být čert...
Jak se Mikuláš blížil, Karel si mnul ruce, jak syn dostane co proto. Ten z toho měl strach snad každý den. Uznávám, že by potřeboval trochu postrašit, ale ne, aby si nadělal do gatí. Vím o jedné přijatelné mikulášské bandě, která by nám mohla udělat hezkého a trochu výchovného Mikuláše. Převzala jsem proto akci do svých rukou. Nerada bych, aby z toho měl Matěj doživotní trauma. A i když Karel celý den remcal, nakonec návštěva Mikuláše a jeho pomocníků dopadla na výbornou. A syn si čertem na odchodu ještě radostně plácl rukou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.