Marie se po roce na mateřské potřebuje opět věnovat práci. Spoléhala na hlídaní babiček, které se kdysi dušovaly, že se budou u malého Samíka střídat. Jenže když je potřeba, ani jedna zrovna nemá čas...
Ještě v šestinedělí to vypadalo, že se k nám máma s tchyní pomalu nastěhují. Prvotní nadšení z miminka ale rychle opadlo. A teď, když potřebuji častější hlídání, ani jedna z babiček není k zastižení. Obě si musí Samíka zapisovat do nabitých diářů.
Babičky se předháněly v péči
Moje máma mě do dítěte tlačila, jakmile jsem jí oznámila termín svatby. Dušovala se, že bude jezdit s kočárkem, hlídat vnouče, brát si jej na chalupu. I tchyně se moc těšila, že se v důchodu zabaví. A tak jsem neváhala. Proč taky? Jsem mladá a babičky máme čerstvě v důchodovém věku...
Když jsem pak měla co dělat, abych zvládla všechny ty změny, co přišly v šestinedělí, obě se předháněly, která stihne připravit víc vývaru a uklidit větší část bytu. Na toto období si nemůžu stěžovat. Malého Samuela jsem pak dlouho nechtěla dát z ruky a babičky si na to už tak nějak zvykly.
Babičky jsou najednou moc aktivní
Jenže po nějaké době jsem se musela částečně vrátit do práce. Zkusila jsem vymyslet způsob, jak by se u mě střídaly babičky na hlídání, ale to jsem se pletla. Ani jedna najednou neměla přes den volno kvůli vlastním brigádám anebo bohatému společenskému životu.
Vrcholem bylo, když jsem požádala mamku, jestli by si vzala Samíka na sobotní odpoledne. Ona se musela podívat do diáře. Bohužel jsem měla smůlu. „Promiň, mám s holkama výšlap a pak jógu na chatě,“ řekla s nosem zabořeným do diáře.
„Není problém, pohlídám ho. Ale mezi třetí a čtvrtou ho vezmu s sebou na keramiku. Budeme konečně zapékat ten servis, co na něm dělám měsíce,“ vysvětlovala pro změnu tchyně. Mám dojem, že ty dvě začaly být aktivní ještě víc v době, kdy jsem se stala matkou.
Hlídání už asi nebude potřeba
Samozřejmě mi Samíka občas pohlídají, ale když potřebuji někoho sehnat na konkrétní termín, většinou je jednodušší zaplatit si chůvu. Máma mi na rovinu řekla, že s důchodem nevyjde a bez částečného úvazku už se neobejde. Chtěla jsem jí za hlídání platit, přestože mi to přišlo absurdní. Přiznala se mi ale, že ji práce na recepci ve zdravotním středisku hrozně baví a naplňuje.
Samíkovi jsou už tři roky. Brzy se mu narodí sestřička. A já se už na babičky nespoléhám. Pokud budou chtít, dveře u nás mají vždy otevřené. Ale mně se už nechce honit je a zjišťovat, kdy mají čas.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.