Marie (35): Dceřina imaginární kamarádka nebyla tak docela imaginární. Málem se kvůli tomu stalo neštěstí

Kdo z vás má děti, určitě už jste zažili, že si často vymýšlejí. My máme s Danielem (39) dceru Sašu (8), která chodí do třetí třídy. Vždycky velmi ráda bájila. Ať už pohádky o ufonech, tak o lidech, které vidí jenom ona.

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (26): Něco mě táhlo pryč z mého těla. Dodnes jsem přesvědčený, že mi přítelkyně zachránila život

Dcera si vymyslela kamarádku

Někdy mezi pátým a šestým rokem začala mluvit o nějaké ženě. Zprvu převážně jen v dobrém. Tvrdila, že se na ni dívá, když si hraje nebo když spí. Přiznám se, že jsme to neřešili. Prostě si někoho vymyslela a věřila v něj. Na obtíž nám to nebylo a okolí mi vysvětlovalo, že z toho vyroste. Jako útěcha mi to stačilo.

Žena, o které Saša mluvila, se jmenovala Marion. To mě docela zarazilo, protože je to poměrně nezvyklé jméno. Skoro bych řekla, že ho neměla kde zaslechnout. Marion s námi podle dceřiných slov všude jezdila. Já to po čase přestala vnímat a brala to jako hru. Když dcera oslavila sedmé narozeniny, už si s ní nechtěla hrát ani povídat.

Rozhodla se, že Marion požádá, aby odešla a už se nevracela. Ta ji ale neposlechla a začala být na Sašu zlá. Často ji prý navštěvovala s nožem v ruce. Když mi to dcera přiznala, opět jsem to viděla jako pokračování její bujné fantazie. I tak jsem ji ale utěšovala. ,,Neboj se, ona odejde. Nic ti neudělá,“ řekla jsem tónem, který jasně značil, že nevěřím, že nějaká Marion existuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Majda (26): Nechala jsem se zlanařit ke krádeži svíčky na hřbitově. Byla to osudová chyba

Imaginární ženy se začala bát

Saša ale byla pořád vystrašená. Její chování vypovídalo o tom, jak se něčeho opravdu bojí. Jakmile jsme někam šly, pořád se otáčela, jako by nás někdo sledoval. ,,Kam pořád koukáš?“ zeptala jsem se jednou, když už to přeháněla. ,,Marion jde za námi. Zlobí se na mě. Řekla mi, že pokud se s ní nebudu kamarádit, tak mě utopí. A my jdeme k vodě. Bojím se,“ zašeptala Saša.

Protočila jsem panenky, protože to prostě přeháněla. ,,Nikdo za námi nejde. Už toho nech, přestává to být vtipné,“ vynadala jsem jí. Když jsme roztáhly deky, lákala jsem ji hned do vody. Šla jenom za předpokladu, že půjdu také. Cachtaly jsme se tedy spolu. Pak mi ale zvonil telefon, tak jsem letěla z vody. Saša zůstala na břehu sama.

Vyřizovala jsem hovor a když jsem se otočila, Sašu jsem nikde neviděla. Letěla jsem do vody a zběsile ji hledala. Po několika chvílích jsem ji zahlédla, jak leží na dně. Vytáhla jsem ji a oživovala. Když chytla dech a mohla mluvit, hned spustila: ,,Mami, Marion se mě snažila utopit. Vážně se jí bojím,“ Už i mně docházelo, že to není hra.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (42): Děti tvrdily, že v jejich pokoji straší. Nevěřila jsem jim, dokud jsem neměla ten příšerný sen

Už dceři věřím a o to víc se bojím

Současně jsem ale nevěděla, co mám dělat. Další nepříjemnost mě čekala už za pár dní. Děti měly ve škole namalovat sebe a toho, koho mají nejvíce rádi. Z nepochopitelného důvodu namalovala Saša právě Marion. Byla to dívka v bílých šatech, které byly celé od krve. V ruce držela nůž nebo něco podobného.

Saša plakala, protože chtěla namalovat mě. ,,Někdo mi vedl ruku. I když jsem chtěla namalovat tebe, moje ruka namalovala Marion. Myslím, že to byla přímo ona,“ postěžovala si. Bohužel jsme stále nenašly způsob, jak se Marion zbavit. Možná bude nejlepší, když se přestěhujeme. Lituji toho, že jsem to nezarazila včas. Teď bych udělala cokoliv, aby Marion zmizela.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (25): Přízrak mrtvého myslivce si počíhal i na nás. Na jeho chrčení nikdy nezapomenu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.