Judita (42): Děti tvrdily, že v jejich pokoji straší. Nevěřila jsem jim, dokud jsem neměla ten příšerný sen

Před časem jsme si pořídili starší barák, který nám měl sloužit na stáří. Neměla jsem ponětí, že i domy mohou mít svoji minulost, která v nich může ožívat.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Děti se bály spát v pokoji

Jednalo se o letité stavení, které potřebovalo opravit. Nám to nevadilo, spíše naopak. Mohli jsme si spoustu věcí přetvořit k obrazu svému. Trvalo to rok a půl, než jsme mohli v domě poprvé přespat. Dcera Janča (6) a syn Karel (4) se na to těšili. K domu patřila velká zahrada s menším dětským hřišťátkem. Hotový ráj!

Když k nám děti hned první noc přišly s prosbou, zda mohou spát s námi, nechápala jsem to. Janča spustila: ,,V pokoji je malá holka, která nám říká, že nás tam nechce.“ Manžel Tomáš (45) pronesl větu, kterou zná snad každý rodič: ,,Děti si musí zvyknout na nové prostředí.“ Mrknul na mě a zvedl peřinu, aby zalezly k nám.

Tak se to opakovalo skoro měsíc. Nebylo zrovna komfortní spát ve čtyřech lidech v manželské posteli, takže jsme trochu přitvrdili a nutili děti spát v pokojíčku. Nebylo to k ničemu, vždycky přišly s tím samým: ,,Je tam pořád ta holčička, které se bojíme. Můžeme k vám?“ Já si myslela, že si vymýšlejí, aby mohly být s námi.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (23): Od chvíle, kdy jsem vyvolávala ducha mrtvé tetičky, se mi doma dějí divné věci

Zjevila se mi popálená holčička

I když jsem je kolikrát v noci přenesla do jejich postýlek, stejně za chvíli přišly. Byla jsem z toho zoufalá. Když už toho na mě bylo moc, šla jsem naštvaně spát do jejich pokoje. Sotva jsem ale ulehla, ovládla mě úzkost. Padla na mě depresivní nálada, rozbolela mě hlava a pořád jsem sebou mlela. Šla jsem si tedy vzít prášek na spaní.

Když jsem konečně usnula, zdál se mi podivný sen. Seděla jsem nad postýlkou, ve které ležela malá holčička. Byla velmi uplakaná a pořád si stěžovala, že ji bolí ručičky. Když jsem odhrnula peřinku, lekla jsem se. Měla tělo samou popáleninu. Hrozně plakala a nedala se utišit. Byl to smutný pohled.

Ze snu jsem se probudila celá zpocená. Zadívala jsem se z okna a snažila se to rozdýchat, když vtom se mi zjevila silueta malé holčičky. Byla to ta z mého snu. I její zjevení bylo celé popálené. Šeptem mi řekla: ,,Jdi pryč, já tě tady nechci.“ Šel z toho strach. Ráno jsem to za horka vyprávěla Tomášovi.

Mohlo by Vás zajímat:

Renáta (25): Když jsem sundala ze zdi strýčkův obraz, netušila jsem, co tím způsobím

V domě kdysi uhořela

Sám nevěděl, co mi na to má říct. ,,Možná bychom jim měli začít věřit. Vím, co jsem viděla,“ pronesla jsem tiše. Tomáš to nechtěl moc řešit, protože jestli je někdo odpůrcem různých nadpřirozených jevů, tak je to právě on. Já si potřebovala získat důvěru dětí, aby mi řekly, jak ta holčička vypadá. Janička ji popsala přesně. Jednalo se o tutéž dívku, kterou jsem viděla i já.

Začalo rozsáhlé pátraní po tom, jakou minulost dům vlastně má. Místní mi nechtěli nic říct, ale z jejich pohledů bylo jasné, že něco vědí. Až jedna starousedlice mi prozradila víc: ,,V tom domě před lety uhořela dívenka. Její rodiče tam pak nedokázali žít, tak se odstěhovali. Nikdo v domě dlouho nevydržel, protože tam prý straší.“

My to nevzdali. Pokoj jsme nechali vysvětit, každý z nás nosí na krku křížek. Dívenka se zjeví vždy jen na výročí dne, kdy zemřela. To se dá ještě snést.

Mohlo by Vás zajímat:

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.