Marta se zlobí na svého přítele, který tráví s mobilem víc času než s ní. Dokonce i v těch nejméně vhodných situacích mu není hloupé zírat na displej.
Můj přítel Marek (28) je naprosto závislý na mobilu. Něco důležitého mu vykládám, on má oči přilepené k displeji. S mobilem usíná i vstává. Začínám na něj snad i žárlit.
Telefon neodloží ani u jídla
Už během naší první noci mi připadalo divné, že si před spaním Marek bere telefon do ruky. Místo toho, abychom se k sobě třeba přitulili, raději koukal na displej. Ráno strávil s mobilem půl hodiny na záchodě. Na tohle už jsem si zvykla, dělá to dodnes. Ale na další věci si asi nezvyknu.
Například společné stolování. Uvaříme si něco dobrého k snědku, Marek si před sebe postaví telefon a pouští nahlas zábavná videa, u kterých se během jídla pochechtává. Když ho požádám, aby telefon vypnul, nechápavě se na mě podívá. Párkrát jsem ho donutila jíst bez telefonu. Celou dobu nic neříkal a znuděně zíral do zdi.
„Teď už si můžu jít hrát, paní učitelko?“ zeptal se mě jednou po jídle. Někdy si dělá legraci, že mu zabavím telefon a vrátím mu ho na konci školního roku. Já se zas tak dobře nebavím. Vím, že hodně lidí nedokáže bez telefonu žít. Ale všechno má své meze.
Dělá mi ostudu na veřejnosti
Důkazem, že to Marek přehání, je i jeho chování venku. Uznávám, že v soukromí si člověk prostě dělá, co chce. Na veřejnosti je takové chování neslušné. Markův zvonící telefon nedávno vyrušil celé divadlo. Herci dokonce počkali, až si laskavě vypne zvonění. A on měl tu drzost ještě si přečíst zprávu...
V restauraci jsem několikrát ztropila scénu, když si Marek začal s někým dopisovat nebo číst zprávy během čekání na další chod. Vidím to kolem sebe, lidi sedí u jídla a každý kouká do mobilu. Z toho je mi ouvej a nehodlám to tolerovat.
„Nemusíme utrácet po restauracích, když si to nechceš užít a pořád myšlenkama lítáš někde na internetu,“ řekla jsem mu na naše výročí a odmítla jít ven. Schválně jsem si pustila seriál a Marka si nevšímala. Docela se divil, jenže já už byla fakt naštvaná.
Myslím, že z telefonu už úplně blbne
Když se s Markem dohadujeme, někdy mi odpovídá na půl pusy s pohledem upřeným do telefonu. A to mě dokáže vytočit nejvíc. Na oslavě narozenin mojí matky sledoval pod stolem na mobilu fotbalový zápas! Ztrácím trpělivost s takovým člověkem, který je hlavou neustále někde jinde.
Jak bychom jednou mohli řešit něco vážného? Jak by se postaral o děti? Vždyť kolikrát ani neví, která bije. A cpe si do hlavy kvanta obrázků a informací. Podle mě z toho akorát zblbne, jestli už náhodou není pozdě...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.