Regina si nepřála, aby měl její šestiletý syn Vojta telefon. Myslela si, že jsou s manželem Mirkem domluveni. Ten se však rozhodl, že ho Vojtovi nadělí na Vánoce. Regina teď zuří, protože chlapec už telefon nedal z ruky. A od manžela to považuje za nehorázný podraz.
To, co můj manžel Mirek (38) provedl letos na Vánoce, mu budu mít hodně dlouho za zlé. Kór když vím, že za tím stojí i tchyně Hana (59). Za mými zády koupili synovi Vojtovi (6) mobilní telefon. Přestože věděli, že si to nepřeji.
Koupi telefonu pro syna jsem chtěla oddalovat
Já si zkrátka myslím, že dítě v šesti letech telefon nepotřebuje. Má si hrát, chodit ven a ne sedět s hlavou zaraženou v mobilu. Jako by nestačilo, že to dělá většina dospělých. Manžel věděl, jak se k tomu stavím, ale stejně se rozhodl, že mě obejde.
Vždycky, když to na mě manžel vytáhnul, jasně jsem mu sdělila, že si to nepřeji. „Nechci, aby měl telefon. Není k tomu důvod," tvrdila jsem pokaždé. „Skoro všichni spolužáci ho mají. Vojta je jediný, který ne," oponoval manžel. To měl možná pravdu, ale pořád to pro mě nebyl důvod, abychom synovi pořídili mobil.
Od svých kolegyň vím, jak s tím doma bojují. V jednom kuse si stěžuji, že jim děti visí na telefonech a pomalu nevědí, co je to společenská hra. A to je přesně ten důvod, proč jsem koupi telefonu pro syna chtěla oddálit. Já v jeho letech také telefon neměla. Běhali jsme s kamarády venku, hráli na pikolu nebo jezdili na kolech. Chtěla jsem synovi dopřát stejně krásné dětství.
Manžel nadělil synovi telefon pod stromeček
Mirek to ale vidí jinak. Letos na Štědrý den mě čekal šok. Když už byly rozbalené skoro všechny dárky, Hana vytáhla dárek, který byl zastrčený pod stromečkem. „Co to tady ještě máme?" zvolala radostně. Vojta se na to vrhnul a papír trhal jako šakal. „Mobil? To je skvělý," radoval se. Když jsem to viděla, sjela jsem ty dva pohledem.
Nemohla jsem v tu chvíli nic říct, protože syn stále věří, že dárky nosí Ježíšek. Mirek mu pomohl uvést telefon do provozu. A od té chvíle už s Vojtou nebyla řeč. Zbytek Štědrého večera strávil s mobilem v ruce. Přesně tak jako v mých nočních můrách. Jakmile jsme večer ulehli, dala jsem Mirkovi čočku. „To byl podraz první třídy," spustila jsem.
„Myslela jsem, že jsme na něčem domluveni, ale ty jdeš a koupíš mu mobil?" vztekala jsem se. „Hele, doba je jiná. Ve škole je za troubu, že nemá telefon," řekl a tvářil se, že je v právu. „Je to ještě dítě. A do školy i z ní ho vozíme. Ten telefon nepotřebuje," snažila jsem se to manželovi vysvětlit. Mirek mi však řekl, že dnes je to nutnost, bez které se člověk neobejde.
Od manžela to beru jako podraz
Je pár dní po Vánocích a Vojta pořád sedí na telefonu. Když si s ním chci něco zahrát nebo jít ven, řekne mi, že teď nemá čas, protože něco hraje. Mirek nad tím zatím mává rukou a říká, že ho to brzy přejde. A po mně chce, abych synovi nekazila prvotní radost. On to prostě nechápe. Vojta ten mobil už z ruky nepustí.
Nemáte ponětí, jak moc se na manžela zlobím. Pořád budu tvrdit, že se se mnou měl poradit. On si však za rádce zvolil svoji matku. Ta udělá cokoliv, aby mě naštvala. Po Novém roce zavedu přísná pravidla, kdy se bude telefon používat. Nedovolím, aby telefon a hry v něm vzaly synovi dětství.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.