Marta nedá dopustit na svého psího miláčka. Když se jí zaběhl, nabídla případnému nálezci odměnu ve výši dvaceti tisíc korun. Maxe sice našla, ale zjistila k tomu i jednu dost nepříjemnou skutečnost.
Už osm let vlastníme labradora Maxe, který byl mým vysněným psem. V říjnu se nám ale zaběhl a já byla zoufalá. Nabídla jsem finanční odměnu za jeho nalezení. To jsem ovšem ještě netušila, jak na to zareaguje manžel.
Našeho psa beru jako další dítě
Jsem milovnicí psů a svému novému miláčkovi jsem chtěla nabídnout krásný domov. Našla jsem si tedy prestižní veterinární kliniku, kam jsem s ním pravidelně dojížděla. Pořídila jsem mu veliký psí gauč, na kterém si vesele chrochtá. Josef si nepřál, aby s námi spal v posteli, ale i to jsem si nakonec prosadila. Je to prostě miláček.
Má dobrosrdečnou povahu. S naším desetiletým Ríšou se stali přáteli na život a na smrt. Vzhledem k tomu, že bydlíme v domě se zahradou, mohl být Max většinu času venku. Dokonce jsem s ním chodila na cvičák, abych z něj vymáčkla maximum. Někomu to možná přijde divné, ale našeho psa beru jako další dítě.
Když se nám na podzim zaběhl, byla jsem zoufalá. Udělal něco, co ho nikdy předtím nenapadlo. Podhrabal se pod plotem a utekl. Stalo se to jednoho odpoledne, kdy jsem byla doma. O to horší to pro mě bylo. Měla jsem pocit, že jsem tomu mohla zabránit. Když jsem ho volala ze zahrady a on nešel, začala jsem se o něj bát. Pak jsem našla tu díru.
Nabídla jsem dvacet tisíc jako nálezné
Hned jsem volala manželovi. ,,Max je pryč. Utekl. Jdu ho hledat,“ šílela jsem strachy. Obešla jsem celý náš blok, ptala se po sousedech. Nikdo ho neviděl. Tak nádherného psa si někdo klidně vezme domů, napadalo mě. Navíc Max by se určitě nechal zlákat, protože lidi miluje. Hledala jsem ho dlouho do noci, ale bez výsledku.
Střídavě jsem pátrala nebo čekala doma před dveřmi. ,,Ten už je nadobro pryč,“ ulevil si ráno manžel. ,,Nadobro pryč? Já se nevzdám. Mám nápad!“ řekla jsem a šla k počítači. Narychlo vytvořený leták o ztraceném psovi a nálezném ve výši dvacet tisíc korun jsem běžela ukázat manželovi. ,,Ty ses snad zbláznila! Dvacet tisíc za psa? Nikdy!“ vybuchl.
,,Dám to ze svého, neboj se. Já ho chci zpátky,“ řekla jsem rezolutně a šla roznést letáky. Dokonce jsem si na to vzala dovolenou. Další dva dny jsem ho hledala. Přišlo mi několik anonymů o tom, že ten dotyčný ví, kde Max je, ale chce nejdřív peníze. Nejsem blbá, abych naletěla. Josef z toho byl na prášky. ,,Já pořád nechápu, že dáš někomu jen tak dvacet tisíc za to, že ho najde,“ zoufal si.
Pes se nakonec našel a manžel vybarvil
,,Já toho psa miluju, chápeš to? Je to srdeční záležitost. Původně jsem chtěla nabídnout padesát tisíc,“ prozradila jsem Josefovi, který v tu chvíli zblednul. Trvalo to tři dny, než se Max ukázal. Přivedla ho sousedka, která bydlí u lesa. Zaběhl se tam a ona ho náhodou potkala. Peníze jsem měla připravené, ale ona je nepřijala. ,,Já je nechci, mladá paní,“ odstrčila připravenou obálku.
Byla jsem znovu šťastná, že je Max doma. Josef ho také přivítal, ale pořád se na mě zlobil. ,,Pokud se ještě někdy ztratí a ty nabídneš peníze, nedopadne to tak dobře jako teď,“ upozornil mě. Ani vlastně nevím, co si mám pod tím představit. Udělám všechno pro to, aby se to už nestalo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.