Marta (62): Nevěřila jsem, že něco jako duše existuje. Pak se u výtahu zjevil mrtvý soused

Můj zážitek možná pro někoho nebude zajímavý. Pro mě byl ale zásadní. V panelovém domě, ve kterém žiji společně s manželem, před časem zavraždili souseda, který bydlel pod námi. Lupiči mu chtěli vybílit byt, ale nepočítali s tím, že je doma. Milan bránil svůj majetek tělem i duší. Nakonec ho lupiči v návalu vzteku zabili. Zde ale můj příběh teprve začíná.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (63): V novém domě se mi opakovaně zdál děsivý sen. Jeho příčinu mi vyjevila až stará sousedka

Starého souseda pod námi zavraždili

S Milanem jsme měli čistě jen sousedský vztah. Byl to vdovec, který se po smrti své ženy dost uzavřel. Už to nebyl ten veselý stařík flirtující s kdejakou sukní. Stal se z něj ustaraný děda, který zůstal téměř sám. Jezdili za ním jen jeho synové. Když jsem se dozvěděla, že v době, kdy jsme byli s manželem na chalupě, zemřel, nevěřila jsem tomu.

„Vždyť jsem se s ním ještě minulý týden bavila o počasí," nechápala jsem, že už nežije. „Prý ho chtěli vykrást, a on se tak bránil, až ho ti lupiči picli," sdělil mi manžel, který stihl zjistit více informací. „Chudák. Už tak byl opuštěný a ještě tohle," řekla jsem a pomodlila se za Milanovu vzpomínku. Najednou bylo víc než divné projít kolem jeho bytu.

Cítila jsem smutek a nespravedlnost zároveň. Jeho synové nás pozvali na maličký pohřeb. I když jsme nebyli vyloženě přátelé, rozhodla jsem se jít a uctivě se s Milanem rozloučit. Myslím, že člověk jako on si to zasloužil. Po pohřbu jsme s manželem žili zase normálně. Na Milana jsme si vzpomněli jen občas.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (38): Sousedka mě požádala, abych se jí postarala o byt. Zažívala jsem tam zvláštní věci

U výtahu byla sousedova duše

Já se ale pořád nemohla zbavit pocitu, že je něco jinak. V bytě jsem sem tam viděla stín, který nepatřil žádné z věcí. Měl podobu osoby procházející skrze zdi. Manželovi jsem nic neřekla, protože jsem věděla, že by si ťukal na čelo. Kdykoliv jsem se za stínem otočila, hned zmizel. Toužila jsem přijít na to, kdo nebo co to je.

Jistě že mě napadlo, že je to Milan, respektive jeho duše. Sama jsem ale měla pochyby o tom, jestli něco jako duše existuje. Nikdy před tím jsem ji nepotkala u nikoho z těch, kdo mi zemřeli. Moje vnitřní já si tím ale bylo jisté. Jen to chtělo nějaký důkaz. A toho jsem se dočkala. Zhruba tři měsíce po Milanově smrti se to stalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (31): Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že máme v bytě duchy. Manžel to ale odmítá řešit

Nová majitelka bytu vidí postavu

Procházela jsem kolem jeho bytu. Už jsem chtěla sejít další poschodí, když jsem u výtahu uviděla postavu. Byla mlhavá, ale její tvář jsem znala. Byl to Milan. Dělal na mě gesto – pst! Měl ukazováček přes pusu a potutelně se usmíval. Šla jsem k němu blíž, abych si ověřila, že mě nešálí zrak. Když jsem k němu natáhla ruku, přemístil se. Stál za mými zády.

„Tak přece jen jsem se nemýlila. Bloudíš tady," špitla jsem. Pak zmizel a já měla příjemný pocit. Snažila jsem si představit, jaké to je, být mrtvý, ale zůstat mezi lidmi. Do jisté míry jsem mu to záviděla.

O několik měsíců později se do jeho bytu nastěhovala nová rodina. S paní jsem se rychle seznámila. Sotva mi začala trochu věřit, s něčím se svěřila. „Já mám pořád pocit, že v tom bytě někdo je. Vidím stín, který se pohybuje bytem," zamyslela se. „To bude Milan. Byl to hodnej chlap, myslím, že se ho nemusíte bát," usmála jsem se. Podle výrazu v její tváři jsem jí moc neuklidnila. Mně ale zpráva, že Milanova duše dál přebývá na tomto světě, mimořádně potěšila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (18): Vyvolaly jsme s kamarádkami ducha zemřelé babičky. Takovou chybu už nikdy neuděláme

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.