Martin (21): Večerní venčení psa se změnilo v boj o přežití, který si neumím vysvětlit

S kamarádem Honzou (23) jdeme občas vyvenčit mého psa Bruna. Vyrážíme do lesa, který oba důvěrně známe. Nedávno jsme tam ale zažili něco, co nás k smrti vyděsilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (23): Po mámině smrti jsem hledala útěchu v lese. Málem mě to stálo život

Najednou jsme uslyšeli divné bzučení

S Honzou jsme se už během dne domlouvali, že k večeru zase půjdeme ven s Brunem. Oba jsme měli náročnou práci a do lesa jsme chodili načerpat klid. Když jsme vyšli, akorát se začínalo stmívat. Zamířili jsme po cestě mezi poli do hustého lesa, kde už bylo velmi špatně vidět.

Proto jsme jím raději rychle prošli na louku, ze které pak vede zpět pěšina méně hustým porostem. Na louce Bruna pouštíme, aby se vyběhal. Povídali jsme si, když vtom sebou Honza trhl. Chytl mě za ruku a říká: ,,Slyšíš ten divný zvuk?“ Udělal gesto, abych se zaposlouchal.

Ponořil jsem se do ticha, které narušovalo jen nějaké bzučení. Už jsem chtěl říct, že to jsou ptáci, když tu se najednou zvuk změnil. Ucítil jsem všude kolem sebe prazvláštní vibrace. Les jsem znal jako vlastní boty, ale i tak jsem se začal bát. Zvuk přicházel ze všech stran. Stáli jsme uprostřed louky a intenzivně ty vibrace vnímali.

Mohlo by Vás zajímat:

Rupert (42): Cestou na chatu se mi stalo něco děsivého. Nevím, zda ještě někdy půjdu bez obav do lesa

Nemohli jsme se skoro hýbat

Cítili jsme, jak se to stále blíží. Pootočil jsem hlavu a měl jsem pocit, že mi něco vibruje přímo do obličeje. Honza do mě šťouchnul a dal pokyn, ať se raději vrátíme. Mně v tu chvíli došlo, že na louce, kde bylo ještě před chvíli světlo, byla černočerná tma. Zavolal jsem na Bruna. Ten ale nepřiběhl. Volal jsem jako šílený, ale pes jako by se vypařil.

O pár minut později jsme zaslechli vytí. ,,Vlci? Tady? To těžko,“ řekl Honza. Byl to Bruno. Jeho vytí znělo dost zoufale. Chtěl jsem se rozeběhnout směrem, odkud přicházelo. Vlivem vibrací jsem se ale nemohl pohnout z místa. Jako by proti mně stála zeď. Oba jsme dostali neskutečný strach. Ponětí o čase jsme neměli, protože telefony ani hodinky jsme s sebou neměli.

Honza se dal na útěk. V tu chvíli se vibrace zvýšily a Honza padl k zemi. Zkoušel se plazit dál, ale vůbec mu to nešlo. Já pořád zoufale volal na Bruna. Nemohl jsem ho tam nechat. Honza na mě volal, abychom utekli. ,,Já se bojím. Ten pes se vrátí, neboj se. Tak už pojď,“ naléhal.

Mohlo by Vás zajímat:

Johana (39): Svezla jsem dívku ve sněhové vánici. To, co se pak událo, si neumím vysvětlit

V lese jsme strávili osm hodin

Nevím, jak jsme se dostali na druhou stranu lesa, ale tam už jsme vibrace neslyšeli. ,,Co Bruno? Co když se mu něco stane?“ rozbrečel jsem se jako malý kluk. ,,Vrátí se. Jdeme domů. V tom lese něco nebo někdo je, chápeš to?“ pronesl Honza, vzal mě za ruku a táhl pryč. V tu chvíli jsme spatřili na kraji lesa. Celý se klepal, těžce dýchal a šla mu pěna od huby.

Zbytek cesty jsem ho nesl v náručí. Před domem jsme se s Honzou rozloučili a já otevřel dveře. Tam mě čekal další šok. Byli jsme pryč skoro osm hodin. Zíral jsem nevěřícně na budík. Dodnes nevím, co to v tom lese mělo znamenat. Každopádně od té doby chodíme s Honzou jinam. Bruno se z toho dostával ještě dva dny. Takže něco to být muselo.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (29): Moji životní lásku ovládl démon, který ji donutil se zabít. Pak si přišel i pro mě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.