Ingrid (29): Moji životní lásku ovládl démon, který ji donutil se zabít. Pak si přišel i pro mě

Robina jsem znala od svých sedmi let. Byl to kluk ze sousedství, který mi přirostl k srdci. Jako nevyzrálou holku mě nikdy nenapadlo, že právě on je mojí osudovou láskou.

Mohlo by Vás zajímat:

Anastázie (38): Celý život jsem poslouchala hlas ve své hlavě. Pak se stalo něco, co mě zachránilo

Přítele ovládl démon

Přesně nevím, kolik nám bylo, když jsme spolu začali chodit. Nedá se to určit na den, protože jsme spolu byli vlastně pořád. Láska mezi námi panovala odjakživa. Nikdy už takové souznění, jako jsem měla s Robinem, nezažiji. Tolik se lišil od jiných chlapců.

Měl svoje vidiny a strašáky. Často mluvil o někom třetím, který ho ovládá. Míval stavy, kdy se mu jinak zbarvily oči a mluvil z něj skutečně někdo jiný. Někdo zlý, kdo ho chtěl ovládnout. Snažili jsme se s tím bojovat. Tvrdil, že je to spojené s minulým životem. Já jsem mu chtěla být nablízku a nenechat toho démona, aby ho dostal. Snažil se totiž o to, aby Robin zemřel.

Démon mu často tvrdil, že na tento svět nepatří. Myslela jsem si, že tento boj vyhrajeme. Bohužel v době, kdy jsem musela na týden odjet mimo město, se stala tragédie. Robin hlas svého démona poslechl a vzal si život. Skočil ze skály s vidinou toho, že mu bude lépe. Nechal mi dopis na rozloučenou, kde mi vysvětluje, že nebylo jiné cesty. Můj plamínek života zhasnul.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (24): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Málem jsem se do ní zamiloval, než jsem zjistil mrazivou skutečnost

Chtěla jsem se také zabít

„Jak jsi jen mohl? Proč jsi mě tu nechal? Něco jsme si slíbili. Proč jsi to udělal? Co mám bez tebe dělat?“ plakala jsem u náhrobního kamene. Vítr mi pročesával vlasy a slzy jako korálky padaly do trávy. Měla jsem jen jedno jediné přání. Jít za ním, ať je kdekoliv.

Pokaždé, když jsem zoufale brečela u jeho hrobu, jsem nahlas vznesla přání: „Prosím, vrať se pro mě. Chci být s tebou. Miluji tě. Bez tebe můj život nemá smysl. Prosím, vezmi mě k sobě.“ Jednou v podvečer se po vyslovení mého přání zvedlo listí do víru. V dálce zaburácel hrom. Cítila jsem kolem sebe cizí přítomnost. Byl to Robin!

Na rtech jsem ucítila mrazivý polibek. Vlasy mi nečechral vítr, ale Robinova ruka. „Jsi tady! Jdeš si pro mě. Co mám udělat?“ I já jsem měla najednou pocit, že mě ovládá někdo jiný. Přízrak mě vzal za ruku a prováděl mě mezi náhrobky. Cítila jsem chlad a strach. Vyvedl mě ven ze hřbitova a táhl na místo, kde si Robin vzal život.

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (32): Nevěřila jsem vlastnímu dítěti. Dokud jsem nebyla svědkem něčeho neuvěřitelného

Pochopila jsem, že chci ještě žít

V hlavě se mi ozvalo: „Stačí skočit. Pak už budeme spolu.“ Stála jsem na kraji skály a odhodlávala se k činu. Vidina toho, že jsem zase s Robinem, mě hřála u srdce. Chtěla jsem se naposledy otočit a rozloučit se se světem. V tu chvíli se ale nad hřbitovem rozlilo podivné bílé světlo. Vycházelo z místa, kde je pohřebný Robin.

Hlas stále naléhal: „Tak už skoč. Na co čekáš! Dělej! Dělej!“ Ale já jsem udělala krok zpět. Měla jsem najednou strašně těžké nohy. Běžela jsem zpět k místu Robinova posledního odpočinku. Svíčka na jeho hrobě plápolala jako na znamení. Znovu se za mnou ozval hlas: „Musíš zemřít!“ Došla mi syrová pravda. Démon se mě snažil zlákat stejně jako Robina. I když Robina miluji, život si přece jen ještě vzít nechci.

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (31): Dcera se po nástupu do školky začala chovat divně. Vyděsilo mě, co za tím vězí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.