Martina si o svém příteli od začátku nedělala žádné iluze. Věděla, že je prudké povahy, zvlášť když se napije. Dokud to bylo snesitelné, nad rozchodem nepřemýšlela. Když ji ale podruhé uhodil, rozhodla se od něj odejít. Tím však její martýrium neskončilo.
Když jsem s Nikolasem začínala chodit, věděla jsem, že je trochu výbušný. Pro sprosté slovo nešel daleko a stačilo opravdu málo, aby se rozzuřil. Pro samou lásku jsem mu jeho výstřelky tolerovala. Když na mě ale opakovaně vztáhnul ruku, opustila jsem ho.
Máma mi novou známost rozmlouvala
Když jsem mamce Nikolase představila, nebyla jím nadšená. Bokem mi řekla něco, čím jsem se měla řídit. ,,Jdi od něj. Je to křivák. S ním šťastná nebudeš,“ varovala mě. I když mi na mámině názoru vždycky záleželo, tentokrát jsem ji neposlechla. Znáte to, jste zamilovaní a myslíte si, že toho druhého předěláte k obrazu svému.
Dokud se Nikolas nenapil, byl snesitelný. Byl to sice trochu hulvát, ale to se mi na něm možná i líbilo. Působil díky tomu tak nějak chlapsky. Ovšem jen do chvíle, než se napil. To jako by mu přepnulo. Pak na mě byl zlý, nadával mi a házel věcmi. Úmyslně vyvolával hádky, aby mohl křičet.
Ty rozbité talíře a hrníčky už ani nespočítám. Vždycky po nějakém takovém excesu se omlouval. Sliboval hory doly. Jak se už nikdy nenapije a bude na mě hodný. Jasně, teď si říkáte, že jsem po prvním výstupu měla odejít. Já to ale neudělala. Měla jsem ho ráda, protože když byl střízlivý, byl to fajn člověk.
Když mě uhodil, opustila jsem ho
Po čase jsme spolu začali bydlet v podnájmu. Doufala jsem, že se díky tomu zklidní. Opět jsem se mýlila. Vydělal si sotva na nájem, zbytek propil. Když jsem mu poprvé pohrozila rozchodem, uhodil mě. Druhý den se divil, kde jsem k té modřině přišla. Byl v šoku, když zjistil, že to udělal on.
,,Musíš se sebou začít něco dělat, jinak vážně odejdu,“ prosila jsem ho. Zase sliboval. Dokonce vydržel čtrnáct dní nepít. To byly asi nejhezčí dva týdny našeho ročního vztahu. Stačil ale stres v práci a znovu sáhl po láhvi. A uhodil mě podruhé. Svěřila jsem se matce. Ta mi dala na výběr: ,,Buď od něj odejdeš, nebo ho nahlásím na policii.“
Měla pravdu. Bylo otázkou času, kdy mě ztluče tak, že se nezvednu. Když byl v práci, vzala jsem si volno a odstěhovala se k našim. Pořád mi volal a posílal zprávy. Nejdříve zamilované, poté výhružné. Čekal na mě u práce a prosil, abych se vrátila. Matce jsem slíbila, že to neudělám. Odhadla ho velmi dobře.
Čekám s ním dítě
Rodiče mi darovali peníze ze stavebního spoření, já si přidala našetřené finance a koupila si byt. Svoji adresu jsem držela v tajnosti. Jenže co bůh nechtěl, zjistila jsem, že jsem těhotná. I přes to, že nám to poslední měsíce neklapalo, jsme spolu občas spali.
Nikolas má právo vědět, že čekám jeho dítě. Já se ale bojím, co udělá, až mu to řeknu. Otcovství mu upřít nechci, ani nemůžu. Jen si nepřeji, abychom dítě vychovávali společně. Ideální by bylo, aby na něj minimálně do doby, než podstoupí léčení, neměl žádný vliv. Dítě si chci určitě nechat, protože to nemůže za to, kdo je jeho otcem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.