Když na Matěje prasklo, že Martinu podvádí, požádal ji o druhou šanci. Martina potřebovala nějaký prostor, aby o tom mohla přemýšlet. Po dvou měsících se k němu vrátila. Vše bylo zalité sluncem, než jim na dveře zaklepala jeho milenka.
Tušila jsem, že se s Matějem (33) něco děje. Často byl myšlenkami jinde. Napadly mě dvě možné příčiny - buď má problémy v práci, nebo milenku. Nakonec se jako správná ukázala varianta číslo dvě. Už mě nějaký ten měsíc podváděl. Vysypal si popel na hlavu a prosil o další šanci. Už jsem mu ji chtěla dát, když vyplavala na povrch ještě jedna záležitost.
Po nevěře jsem potřebovala čas na rozmyšlenou
Když na Matěje prasklo, že mě podvádí, nevěděla jsem, co mám dělat. Rozum mi říkal, sbal mu věci a vykopni ho. Srdce ho, ač zlomené, nechtělo nechat jít. ,,Co mám dělat? Čtvrt roku spíš s někým jiným a mě taháš za nos,“ kladla jsem mu otázku, když klečel na kolenou a prosil o další šanci.
,,Potřebuji nějaký čas, nedokážu se teď rozhodnout,“ oznámila jsem mu a na pár týdnů se odstěhovala k mamce. ,,Holka, dej mu ještě šanci. Kdo z nás nešlápl vedle?“ orodovala za něj mamka. ,,To se ti snadno řekne, mami. Vážně mi dost ublížil. Co když to udělá znovu?“ plakala jsem. ,,Tvůj otec mě také kdysi podvedl. Uznal chybu a já se kousla a odpustila mu. Jsme spolu doteď,“ přiznala se.
Matěj se vážně snažil. Během mé nepřítomnosti vymaloval byt a nakoupil nábytek, který jsem si tak přála. Denně mi psal a dokazoval svoji lásku. Do práce mi posílal květiny. Po dvou měsících mi po něm bylo tak smutno, že jsem mu dala druhou šanci. Znovu jsem se vrátila do našeho bytu. Nebylo lehké mu zase věřit, ale snažili jsme se oba.
Přítelova milenka mi zaklepala na dveře
Nějaký čas se zdálo, že vážně zpytuje svědomí a našemu vztahu to snad ještě prospělo. Znovu jsme začali randit, jezdit na výlety. Měla jsem v sobě stále jisté pochyby, jestli jsem se neunáhlila, ale srdce mělo jasno. Když Matěj odjel na dva dny na služební cestu, netušila jsem, co se stane. K večeru mi na dveře zaklepala cizí žena.
,,Přejete si?“ otázala jsem se a ona sklopila hlavu. ,,Můžu dál?“ zeptala se a mě se zmocnil divný pocit. Došly jsme do kuchyně. ,,Už mi řeknete, kdo jste?“ tlačila jsem na ni. ,,Jmenuji se Dáša a jsem milenkou vašeho přítele. Tedy, byla jsem,“ ozřejmila mi. ,,Aha, tak to jste vy, kvůli komu jsem dva měsíce brečela každý večer?“ sjela jsem ji zlým pohledem.
,,Co po mně chcete?“ přistoupila jsem k ní. ,,Víte, já čekám s Matějem dítě,“ zašeptala. ,,Že se nepochlubil?“ práskla jsem do stolu. ,,Já mu to řekla, když už jsme šli od sebe. Tvrdil, že vás miluje a nemůže to znovu podělat. Tak jsme se dohodli, že budu dělat, že to dítě není jeho,“ vysvětlila mi a mně jí najednou bylo líto.
Přítel se nechce postarat o svoje dítě
Seděly jsme spolu celý večer. Vyprávěla mi, jak to všechno bylo. Kamarádky z nás sice nebudou, ale mně došlo, že ta holka je v pěkné šlamastyce. Moje svědomí se probudilo. Chudák dítě, bude vyrůstat bez otce, honilo se mi pořád hlavou. Když odešla, měla jsem o čem přemýšlet. Vlastně jsem stále nepochopila, proč šla za mnou.
Nicméně když se Matěj vrátil, všechno jsem mu řekla. ,,Nemůžu a ani tě nebudu nutit se mnou zůstat. Tvoje milenka čeká tvoje dítě. Měl by ses k tomu postavit jako chlap!“ křičela jsem na něj a on zůstal v údivu stát. Co bude dál, se ještě neví, Matěj totiž netuší, co má dělat. Já ho držet určitě nebudu. Žít s někým, kdo nechal svoje dítě napospas osudu, to asi nedokážu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.