Když se Michalovi podařilo dobýt Miladino srdce, cítil se jako vítěz. Byla to vskutku náročná žena. Milovala luxus a peníze by nejraději tiskla. Michal se dlouhé roky snažil, aby měla vše, na co si ukáže. Když ale jejich čtyřletá dcera omylem přetrhla mamince řetízek, Michalovi spadly růžové brýle.
S Miladou (28) žiju déle než deset let. Vždycky jsem se snažil, aby měla všech, na co si vzpomene. Důvod je jasný. Sbalil jsem ji na škole a už tehdy se o ní vědělo, že je to náročná žena. Nutně potřebovala pořád cestovat a nosit značkové oblečení. Aby si ji člověk udržel, musel se vážně otáčet.
Dopřál jsem jí víkendy v Paříži i luxusní bydlení
Z její strany to bylo krapet povrchní, ale co naděláte, když jste po uši zamilovaný? Na střední o ni usilovali hned čtyři kluci. Rozhodlo postavení rodin, ze kterých jsme pocházeli. Až do konce jsem o ni bojoval jako lev. Když si vybrala právě mě, cítil jsem se opravdu šťastný. ,,Tak Milada je moje,“ usínal jsem s blaženým pocitem.
Musel jsem od začátku dokazovat, že si ji zasloužím. Zasypával jsem ji dárky a zval na předražené večeře. Odměnou mi byla její náklonnost. První dva roky byly docela náročné, protože jsem nastoupil do práce a svoji výplatu jsem utrácel výhradně za Miladu. Když jen tak pronesla, že by ráda letěla na víkend do Paříže, bylo jasné, co se po mně chce.
Když došlo na otázku společného bydlení, lokalitu vybírala samozřejmě Milada. Chtěla žít v prestižní pražské čtvrti, což převyšovalo moje možnosti. Vzal jsem si úvěr, abych jí přání splnil. Je pravdou, že náš byt nemá jen tak někdo. Každé ráno se díváme skrz střešní okna na mraky. Plus máme obrovskou terasu s úchvatným výhledem na Prahu.
Po narození dcery se vše ještě zhoršilo
Milada měla jednu vadu na kráse. Uměla sice dát najevo vděk, ale co se týkalo citů, byla vždycky velmi chladná. Působilo to na mě, jako by si ode mě udržovala jistý odstup. Byl jsem láskou tak zaslepený, že mi to přišlo v pořádku. Jen jsem cítil, že potřebuji trochu polevit. To pracovní tempo, abych splnil její požadavky, bylo vražedné.
Ten nahoře to ale zjevně viděl jinak. Milada otěhotněla. Zatímco já byl happy jak dva grepy, ona už tak nadšeně nevypadala. ,,To je nadělení. Dítě, co teď s tím?“ bědovala. ,,Budou z nás rodiče. Bude to super, uvidíš,“ utěšoval jsem ji a uvnitř se radoval jako malý kluk. Milada si celé těhotenství pořád na něco stěžovala, fňukala a nechala se obskakovat.
Mlčel jsem a dělal vše, co chtěla. Někdy to stačilo, jindy jsem dostal za uši. Hned po porodu nastavila nová pravidla. ,,V noci budeš k malé vstávat ty. Než půjdeš do práce, tak ji nakrmíš a uklidíš doma. Musím mít co nejmíň práce,“ zdůrazňovala mi a já to zase všechno udělal. Takový hlupák jsem byl. Když byl Sáře rok, nechala mě dokonce platit chůvu a hospodyni.
Oznámila mi, že má milence
Já byl pyšný otec a ona ublížená matka. Nejvíce starostí měla s tím, aby byla zase krásná jako před otěhotněním. Většinu času trávila v posilovně nebo ve zkrášlovacích salónech. Moje peněženka dostávala pořádně na frak. Čas plynul a malé Sáře byly čtyři roky. My dva spolu měli krásný vztah. Na první pohled bylo jasné, ke komu to dítě tíhne.
Pak se stalo něco, co se stát zjevně mělo, protože jinak bych se v tom nemožném vztahu topil dodnes. Sára nechtěně roztrhla Miladě řetízek neznámého původu. Milada ji velmi ošklivě okřikla: ,,Ty káčo hloupá. Víš, jak je pro mě důležitý?“ A já jen zíral. ,,Od koho vlastně je? Ten jsem nekupoval já,“ vyzvídal jsem. Milada ve vzteku vyklopila, že má už léta milence. Po tomto prohlášení letěla z domu jako namydlený blesk. Sáru mám ve výhradní péči. A Milada? Ta už připravuje o peníze jiného ubožáka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.