Míša si našla muže, který ji na rukou nosí. Ovšem jen doma. Před přáteli nejde daleko pro ostrá slova a svou partnerku neustále ponižuje.
Mám už několik let partnera a žijeme si docela hezky. Koupili jsme si nádherný dům a konečně se začínáme bavit i o dětech. Bohužel je jedna věc, která mi opravdu vadí. Jak jsme kdekoliv s někým dalším, chová se ke mně hodně zvláštně.
Všechno to začalo nenápadně
Zpočátku jsem si myslela, že zkrátka není vyznavačem citů na veřejnosti. Nikdy jsem nechtěla, abychom se před jeho přáteli neustále líbali nebo drželi za ruku. Očekávala jsem ale běžnou úctu, respekt. Takové to "něco", co z partnerské dvojice vycítíte na sto honů. Začalo to tak obyčejně.
"Tohle by Míša nezvládla, viď," řekl Kuba, když manželka jeho kolegy zacouvala do úzkého parkovacího místa. "Míša zas tolik nevaří, ona na to moc není," prozradil pro změnu své matce. Každá žena ví, že tohle před tchyní slyšet nechce. "Sex, tak to už ani nevím, co je," smál se zase, když byl u nás na návštěvě jeho kamarád s přítelkyní. Bylo to v době, kdy jsem opakovaně trpěla na mykózy a brala už podruhé antibiotika.
Před přáteli mě vulgárně uráží
Já se proti tomu nikdy neohrazovala, protože jsem nechtěla vypadat jako přecitlivělá nána. Ale většinou mě to samozřejmě bolelo, protože to zasáhlo mé bolavé místo. Kuba vždy věděl, co říct. Možná proto, že jsem nikdy nic nenamítala, přitvrdil. "Tak jsi kráva?" vykřikl na mě, když jsem na grilování jeho přátel přinesla naložené kuřecí maso.
Přátelé byli vegetariáni a já to nevěděla. Viděl, že ho beru, ale doma nic neřekl. Jen, že to krásně voní. Pak už to byla v dalších měsících jen smršť urážek. Rád používal slovo vypatlaná, to jsem byla často. Tvrdil, že se na mě vykašle, že jsem k ničemu, nic neumím, moje rodina je k ničemu, jsem úplně blbá. Vulgárních výrazů tam bylo mnohem víc, ale stydím se je všechny opakovat.
Tvrdí, že je to jeho forma humoru
Nechápu proč, ale takhle se chová jen ve chvíli, kdy jsou kolem nás lidé. Jak jsme spolu sami, tak mě na rukou nosí. Už jsem se ho na to ptala, ale říká, že nic z toho přeci nemyslí špatně. Prý, že nechápu jeho humor.
Doma mi nicméně se vším pomáhá, máme skvělý sex a dokážeme si povídat dlouhé hodiny. Možná to přeháním, nevím... Cítím, že ho miluju. Někdy si ale na ty jeho urážky vzpomenu a jen potichu brečím, proč jsem pro něj taková nula a bojím se chvíle, kdy se to stane znovu.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.