Milada žije se svým manželem a před rokem se jim narodila dcera Kačenka. Její tchyně jim pravidelně malou hlídala, aby měli čas pro sebe, a Milada toho ráda využila. Jednou se ale pro něco vrátila a zahlédla v chůvičce, co se v ložnici děje. Nemile ji to překvapilo.
Mně a mému manželovi Honzovi dělá už rok radost naše krásná dcera Kačenka. Miminko jsme si přáli a povedlo se nám to hned, jak jsme si řekli, že už jsme na něj připravení. Honzova maminka Jana byla tak šťastná, že začala okamžitě plést čepičky. S Janou máme dobré vztahy a už na začátku nám nabídla, že bude Kačenku hlídat. Sama dávala Honzu své mámě, aby si občas oddychla, a já s tím taky souhlasila.
Navíc jsem byla ráda, že si na ni malá zvykne hned a nebude pak problém s přespáváním. Jana s ní chodila na procházky v kočárku a já mezitím uklízela nebo si dala koupel. Bylo fajn, že jsem si mohla zajít na masáž nebo do obchodu. Nebylo to tak, že bych s malou nechtěla být, ale ty dvě hodinky volna byly jako balzám.
Přistihla jsem ji
Když měla Kačka první narozeniny, uspořádali jsme menší oslavu a Honza se domluvil s mámou, jestli by nám večer nepohlídala malou, až bude spát, že bychom si zašli do kina. Já se nachystala a Jana si v ložnici sedla vedle ní do křesla. Připomněla jsem jí, že máme v obýváku chůvičku, tak se může klidně dívat na televizi, ale mávla rukou, že nejlépe se dívá na Kačenku.
Jakmile jsem nasedla do auta, uvědomila jsem si, že jsem si doma nechala mobil, tak jsem se pro něj rychle vrátila. Potichu jsem otevřela dveře, abych nedělala rámus, a šla ho hledat. Když jsem vešla do obýváku, mobil jsem našla, ale upoutalo mě něco jiného. Chůvička byla zapnutá do nočního režimu a na té šedé obrazovce se hýbalo světlo.
Nechápu, o co jí jde
Když jsem se podívala blíž, viděla jsem, že to je Jana a svítí baterkou do naší skříně. Koukala jsem na ni jak blázen, pak skříň zavřela a začala se dívat do menší skříňky, kde mám prádlo a velmi intimní věci. Nevěděla jsem, co mám v tu chvíli dělat. Nebyl na to čas, Honza čekal v autě, navíc malá spala a já nechtěla nic řešit. Řekla jsem Honzovi, co jsem viděla, a on jen krčil rameny, že prý jde o nějaké nedorozumění.
Když jsme se vrátili, ptala jsem se, jestli bylo všechno v pohodě a Jana mi to odkývala a rozloučila se. Bylo mi hloupé se ptát, co dělala, ani jsem nevěděla, jak to podat, aby se neurazila. Když hlídala příště, schválně jsem udělala to samé a opět jsem ji přistihla, jak šmejdí po celé ložnici a kouká tam, kam nemá. To už nebyla náhoda. Nevím, co tím sleduje, ale budu se jí muset nějak opatrně zeptat, protože mi to dost vadí.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.