Milada začala plánovat svoje těhotenství ve stejnou dobu jako její dobrá kamarádka Lenka. Představovala si, že budou trávit mateřskou společně. Zatímco Lence se zadařilo hned, Milada pořád čeká.
Kamarádka Lenka (37) nedávno porodila krásnou holčičku. Kdysi jsme se domlouvaly, že budeme mít děti ve stejný čas. Představa to byla pěkná, ale mně se otěhotnět nedaří. Tato skutečnost poznačila naše přátelství.
Chtěly jsme spolu trávit čas i na mateřské
Když jsem zjistila, že i moje kamarádka Lenka plánuje založit rodinu, měla jsem ohromnou radost. Představovala jsem si, že budu mít parťačku na mateřskou dovolenou. Obě jsme se do „toho“ vrhly s nadšením. Vitamíny, ovulační testy i bylinkové čaje jsme měly připravené.
Hned další měsíc mi přišla od Lenky zpráva, že se jí zadařilo. Já úspěch neměla, ale věřila jsem, že ji brzy doženu. Měsíc za měsícem jsem ovšem propadala depresi. Lenka zatím vybírala jména a radila mi zaručené triky, jak otěhotnět.
„Nesmíš se na to upínat. Mně to bylo úplně jedno a byla jsem uvolněná,“ tvrdila, zatímco si hladila vypouklé bříško. Jenže mně to jedno nebylo a neměla jsem ponětí, jak na to nemyslet. Když se Lence narodila dcera, objednala jsem nás s manželem do centra asistované reprodukce.
Její názory mi připadají drsné a ponižující
„Všechno je jen v hlavě, já bych do sebe tu chemii píchat nenechala. Co se má stát, stane se,“ tvrdila spokojeně během kojení a já si připadala úplně nemožně. S podrobnostmi ohledně našeho snažení jsem se jí přestala svěřovat.
Kdykoliv se s Lenkou potkám, je mi ještě hůř. Jakoby mi stále dávala najevo, že u ní vše proběhlo přirozeně. A já tlačím na pilu, potažmo obcházím přírodu a samotný osud. Poradila mi dokonce, ať raději dítě adoptuji. Vždyť na světě je přeci tolik sirotků!
Jistě má Lenka částečně pravdu, ale jak by se jí mluvilo v mojí situaci? Uvědomila jsem si, že se mezi námi vše zásadně změnilo. Ona je podle svého mínění matka roku a já hlupačka, co se honí za snem. Přesto jsem nechtěla o kamarádku přijít.
Můj pohár trpělivosti přetekl
Nedávno jsem chtěla Lenku vytáhnout někam mezi lidi, ale ona se odmítla od malé hnout třeba jen na hodinu. „Taťka pohlídá, pojďme někam na kávu. Jako za starých časů, poklábosíme...“ zkoušela jsem to na ni. „Já teď zrovna nemám chuť někde vysedávat a tlachat. Tomu bys nerozuměla, mám jiný hodnoty,“ poznamenala Lenka, aniž by mi pohlédla do očí. A já se rezignovaně odporoučela.
Už jsme zřejmě každá jinde a já nemám sílu se s Lenkou dál kamarádit. Možná jednou, až se sama stanu mámou. Anebo až jí dojde, že by měla respektovat přátelství a vážit slova.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.