Milena (68): Když mi zemřela kočka, myslela jsem, že už ji nikdy neuvidím. To jsem se ale spletla

Když ke mně před pěti lety zabloudila opelichaná kočka, neměla jsem v plánu si ji nechat. Chtěla jsem jí jen pomoci se zotavit ze zranění, a poté ji někomu darovat. Jenže ona se rozhodla, že zůstane se mnou. Staly se z nás přítelkyně. Že to s kočkou nejde? To jsem si také myslela. Nicméně mezi námi vzniklo pouto, které trvá dodnes. I po její smrti.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (39): Dám hodně na pověry. Černá kočka přes cestu ale moje přesvědčení nahlodala

Z toulavé kočky se stala moje přítelkyně

Já kočky nikdy nemusela. Přišly mi povrchní a vypočítavé. Nejsou jako psi, kteří vás milují, ať se děje, co se děje. Jenže Sibas byla jiná. Ze začátku sice trochu bázlivá, ale moje péče a postupně i láska z ní udělaly mou věrnou přítelkyni. Řečí těla mi dávala každý den najevo svoji oddanost. Každé ráno mě vítala něžným pohlazením packou.

Měla jsem ji pořád někde u nohou. Jednou mi dokonce pomohla v situaci, kdy se mi špatně dýchalo. Svůj inhalátor jsem měla na stole. Sotva jsem začala sípat, ona pro něj automaticky doběhla a dokutálela ho ke mně. Kamkoliv jsem jela, vezla jsem ji s sebou. Někdy jsem měla pocit, že dokáže dopředu vytušit nebezpečí.

Jednou večer, když jsem se s ní vracela z vlakového nádraží, za námi někdo šel. Sibas se v přepravce začala zmítat ze strany na stranu. Kňourala a já pochopila, že se něco děje. Netuším, jak se jí to podařilo, ale dvířka přepravky si sama otevřela a vyskočila na zem. Zpříma se mi podívala do očí, a poté utekla směrem, kterým obvykle nechodíme. Já ji chtíc nechtíc musela následovat. Nakonec jsem ji dostihla o pár bloků dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (25): Pohřbili jsme našeho psa na zahradě. Mám pocit, že je tu pořád se mnou

Zničehonic zemřela ve spánku

Druhý den ve zprávách jsem se doslechla, že v místech, kterými jsme původně měly procházet, přepadl neznámý muž nějakou ženu. Utloukl ji k smrti. Nebýt Sibas, mohla jsem to být já. Těch pět let, které jsme bok po boku společně žily, mě velmi obohatilo. Zapomněla jsem na svoji samotu. Nikdy jsem nezažila takovou věrnost.

Jednoho dne jsem našla Sibas v pelíšku, ale už nedýchala. Nejevila žádné známky nemoci. Zkrátka se rozhodla odejít. Hned jsem věděla, že ji chci pohřbít na zahrádce za domem. Ještě, než se tak stalo, vytrhla jsem jí chomáč chlupů a dala si ho pod postel, kde Sibas většinou spávala. Sobě jsem ustřihla pramen vlasů a položila ho do hrobečku.

Pro někoho asi nepochopitelné, ale pro mě ta kočka byla vším. Její odchod mě velmi zasáhl. Věděla jsem, že budu zase čelit samotě a smutku. Důstojně jsem se s ní rozloučila, oplakala ji a doufala, že její dušička najde klid. Tu noc jsem spala velmi neklidně. Pořád jsem Sibas podvědomě hledala a volala.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (24): Náhle mi zemřela sestra. Pro spojení s ní jsem použila černou magii. Nebyl to dobrý nápad

I když je mrtvá, je pořád se mnou

K ránu mě probudilo známé mňoukání. ,,Sibas?“ napadlo mě. ,,Co blbnu, vždyť jsem ji včera pohřbila,“ napomenula jsem se. Šla jsem si uvařit čaj. Stála jsem v kuchyni, když vtom jsem ucítila, jak se mi mezi nohama něco proplétá. ,,Tak přeci jen jsi tu. Cítím to,“ řekla jsem a sklonila se k zemi. Její ocásek mě pošimral po tváři.

Poté znovu zamňoukala. Šla jsem si vypít čaj na verandu. Usedla do svého křesla a přikryla se dekou. Vtom jsem ucítila jasný pohyb na klíně, jako by se Sibas stáčela do klubíčka. Hladila jsem neviditelné zvíře, které spokojeně předlo. Je to už nějaký čas, co Sibas zemřela, ale její duše je se mnou pořád. Možná za to může výměna našeho ochlupení, nebo to tak prostě má být.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (25): Po smrti táty se nám s mámou zdál zvláštní sen. Sdělil nám v něm letité tajemství

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.