Miloš (35): Už od dětství jsem nosil silné brýle, teď se situace zhoršila, mohu oslepnout. Bojím se tmy

Už jako malý kluk jsem nosil brýle, kterým se říkalo ,,popelníky“. V pěti letech jsem měl okolo tří dioptrií a lékaři rodičům říkali, že se může stát, že oslepnu.

Dítě vnímá, že je něco jinak, byl jsem skoro jediný, kdo měl takto silné brýle, ale neměl jsem na výběr, bez nich jsem neviděl skoro nic. Děti se mi smály a říkaly mi "brejloune". Musel jsem chodit na pravidelné kontroly a hlídalo se, zdali se můj zrak zhoršuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Zbyněk (50): Žena pořád mluví o energii a že se jí otevírá třetí oko. Začíná mě děsit

Brýle byly tím nejmenším zlem

V pubertě mě začala velmi často bolet hlava a nedokázal jsem pořádně zaostřit, ukázalo se, že mám astigmatismus, který jde ruku v ruce s krátkozrakostí a dalekozrakostí. Dostal jsem nitrooční čočky, které to měly celé korigovat. Nějaký čas jsem s tím celkem fungoval, přestala mě neustále bolet hlava.

Školu jsem dokončil a těšil se do práce. Našel jsem si práci na IT oddělení, kde jsem seděl od rána do večera u počítače, což mi po čase začalo činit potíže, oči byly velmi unavené, často mi slzely a vrátily se bolesti hlavy.

Navštívil jsem doktora, který provedl vyšetření, a ukázalo se, že se mi zhoršil zrak a jsem na skoro sedmi dioptriích. Upozornil mě, že moje oční vada je riziková, co se týče úplného oslepnutí. Dost mě vyděsil.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (42): Manžel přišel s tím, že má dobrou a špatnou zprávu. Obě byly špatné

Přestávám postupně vidět

Situace se zase na pár let uklidnila, ale už jsem nikde nemohl sundat brýle. Byly doby, kdy jsem řídil auto a dioptrické brýle vyměnil za sluneční a dokázal to odřídit. Dnes už to nejde, což mě děsí. Našel jsem si holku, jmenuje se Klára, do které jsem se velmi zamiloval, ale říkal jsem si, že by možná měla vědět, že jednoho dne budu slepec.

Když mi bylo asi třicet dva let, jedno ráno jsem otevřel oči a nic jsem neviděl, jen šedo kolem sebe. Lekl jsem se. Trvalo skoro hodinu, než jsem to rozkoukal, a do práce jsem raději nešel. Klára se mě ptala, co se děje, že mám nepřítomný výraz. Volal jsem svému lékaři, který mě hned vzal, ale musela mě tam Klára odvézt.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (33): Po mateřské se bojím vrátit do práce. Přesvědčuji manžela, že dvě děti jsou málo

Musel jsem s pravdou ven

Další vyšetření ukázalo, že poškození rohovky je tak silné, že už není moc řešení. Na laserovou operaci nemám vhodnou anatomii oka, rohovka není v dobrém stavu, takže se můžu tak maximálně modlit.

Od té chvíle to šlo z kopce, z ničeho nic jsem přestal vidět, narazil do stěny, spadl z gauče. Klára si toho už všimla a byla velmi vyděšená, musel jsem s pravdou ven. Upřímně? Čekal jsem, že to vzdá, ale zůstala. Dokonce vtipkovala, že až bude stará ošklivá bába, já už ji neuvidím.

Dnes je mi třicet pět let a už jsem skoro slepý. Není lehké se s tím smířit, ale zdá se, že je to můj osud a já se s tím musím poprat.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucka (23): Žila jsem pro posilovnu, kde jsem poznala svého vysněného muže. Ani ve snu by mě nenapadlo, co mi provede

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.