Když se děti odstěhují z domu a manželé zůstanou sami, bývá to pro ně občas šok. Někteří se odcizí, jiné to zase stmelí. Zbyňkova žena nevěděla, jak naložit s volným časem, až propadla ezoterice. Zkoušela do toho lanařit i Zbyňka, ale ten na takové věci není. Nevadilo mu, čemu se věnuje, do doby, než začala říkat podivné věci.
S Marií jsme spolu už skoro třicet let. Znám ji jako své boty, je to skvělá žena a máme spolu dva syny, Pepu a Láďu. Když se od nás odstěhovali, bloumala po bytě a nevěděla, co dělat. Pozoroval jsem ji, jak chodí z kuchyně ke klukům do pokoje a zase zpátky. Snažil jsem se ji rozveselit a přimět na jiné myšlenky, ale pořád říkala, že kluci vyletěli z hnízda a nikdo ji už nepotřebuje.
Bylo mi jí líto, tak jsem napsal seznam věcí, které bychom mohli dělat. Počínaje sportem přes výlety až po hraní her. Moc se jí nechtělo, na kolo šla dvakrát, výlety jí sice bavily, ale na ty jsme chodili jen v sobotu, a deskové hry ji nudily, i když jsem ji nechával vyhrát, aby měla radost.
Měla zase chuť do života
Jednoho dne přišla celá rozzářená, že potkala spolužačku a byly v kavárně. Byl jsem rád, že se zase usmívá a má chuť do života. Druhý den povídala o nějakých ezoterických věcech, kterým nerozumím a nikdy mě vlastně nezajímaly, ona se v tom ale našla a mě ani nenapadlo jí v tom bránit.
Udělala si kurz reiki a každé ráno meditovala. Jednou večer si to chtěla vyzkoušet i na mně. Byl jsem dost skeptický, ale nemusel jsem spolupracovat, jen jsem ležel a ona nade mnou cosi dělala s rukama. Přiznávám, že to bylo v celku příjemné, ale že bych pociťoval nějakou změnu, to nemůžu říct. Marie ale kvetla před očima, a tak jsme podobné seance měli několikrát do týdne.
Neviditelné věci
Je pravda, že mě v tu dobu pobolívalo koleno a ona se na něj zaměřila. Tvrdila, že bude dělat “magické operace“ a já se tomu v duchu smál. Ona to ale brala zcela vážně. Já seděl na židli, měl jsem zavřené oči, ale tu a tam jsem po očku sledoval, co dělá. Bylo to jako pantomima. Navlékala si neviditelný plášť a rukavice a žádala jakési „bohy“ o povolení a pomoc. Pak se pustila do díla. Tehdy jsem poprvé ucítil v koleni škubnutí, aniž by se mě dotkla. Bylo to zvláštní a začal jsem věřit, že na tom možná něco bude. Nehledě na to, že bolest opravdu povolila.
Přijde mi to trochu ulítlé
Marie udělala z Ládi pokoje jakousi svatyni, všude jsou léčivé kameny, plno knih a mandaly. Občas k ní chodí kamarádky a ona jim provádí to samé, co mně.
Jednou ráno začala vyšilovat, seděla na posteli se zavřenýma očima, na které si pořád sahala, aby se přesvědčila, že jsou opravdu zavřené. Ptal jsem se jí, co se stalo a ona říkala, že vidí naši místnost. Řekl jsem jí, že to je tím, že ji zná z paměti, ale ona šla poslepu dál a vyjmenovala všechno, co vidí. Druhý den se opět takto probudila a popsala mi, že vidí byt našeho Pepy. Byla z toho rozhozená a zašla za kamarádkou, která jí řekla, že se jí otevírá třetí oko. V tu chvíli jsem se zděsil, ale Marie ulítává ve své dimenzi a nevím, co se s ní děje.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz