Paní Míša se nám svěřila, že se rozhodla splnit prosbu svého milovaného tatínka, o kterém se dozvěděla, že má rakovinu, ale odmítá se léčit. Musela před svojí matkou dělat, že se nic neděje. Když ale začala jeho nemoc v těle bujet, bylo jasné, že to otec neutají. Až jeho žena ho dokázala donutit k léčbě a Míša má nyní výčitky svědomí. Proč?
Můj taťka byl vždycky veselá kopa, lidé ho měli rádi, protože nikdy nezkazil žádnou srandu. S mojí matkou tvořili úžasný pár, bylo na nich vidět, že se mají rádi. Kdekdo mi mohl rodiče závidět.
Chtěl, abych mlčela
Živila jsem se jako asistentka ředitele jedné firmy a často jsem měla různé pochůzky. Při jedné takové jsem potkala tátu v čase, kdy měl být v práci, ale šel od nemocnice. Ptala jsem se ho, kde byl. Měla jsem chvíli čas, a tak jsme si koupili kávu a šli si na chvíli sednout do parku. Zapálil si cigaretu a spustil: ,,Myšičko moje, svěřím ti malé tajemství, ale slib mi, že to zůstane až do smrti mezi námi.“ Kývla jsem na souhlas, dost mě vyděsil. ,,Nebudu chodit kolem horké kaše, mám rakovinu, ale nehodlám s tím nic dělat." Při pohledu na jeho doutnající cigaretu jsem mu ji vytrhla a začala brečet.
Utěšoval mě, že je to jeho rozhodnutí, odmítá chemoterapie. Chce žít dál se svými hříchy a rodinou. Požádal mě, abych to matce neříkala, nechce ji po zbytek svého života vidět utrápenou, to by prý nesnesl.
Najednou už bylo pozdě
Od toho dne se hodně změnilo, já jsem tátovi denně volala, jak mu je, jestli něco nepotřebuje. Občas se stavil za mnou v práci a já si uvědomila, že je čím dál tím víc hubenější. Prosila jsem ho, aby svoje rozhodnutí o léčbě přehodnotil. To v plánu neměl.
Za pár dní měl slavit šedesátiny. Věděla jsem, že matka chystá velkolepou oslavu, kde poteče jeho oblíbený kubánský rum proudem a bude hodně nezdravého a tučného jídla. Táta se stále tvářil, že je všechno v pořádku. Na oslavě pil jakoby nic, kouřil cigaretu za cigaretou a já tomu musela přihlížet, i když jsem věděla, že ho to zabíjí.
Jenže se mu najednou udělalo velmi špatně, dostal neskutečné bolesti do páteře a nedokázal se postavit. Museli jsme volat sanitku a já věděla, že je zle. Matka si myslela, že jen přebral a vzhledem k jeho věku řeklo tělo dost. Bylo mi jasné, že se projevila jeho nemoc. Lékař mi pak stranou řekl, že pokud se otec nezačne okamžitě léčit, rakovina ho semele a tyto záchvaty budou na denním pořádku.
Nenechal si říct. Když matka během měsíce volala sanitku třikrát, došlo jí, že se něco děje a přišla za mnou. Nedokázala jsem jí lhát, ale současně jsem otci něco slíbila. Odkázala jsem ji na něj, ať se ho zeptá. Nejspíš s postupující nemocí se rozhodl tentokrát říct pravdu. Máma se sesypala, ale dotlačila ho k léčbě. Já mám nyní výčitky, protože lékaři řekli, že je pozdě…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.