Monika měla ve třiceti strach, že zůstane sama. A tak si udělala děti s prvním vhodným kandidátem. Teď toho lituje. Ačkoliv se Petr jevil jako rodinný typ, ve skutečnosti je přerostlé dítě. Na roli otce nebyl vůbec připravený.
Založit rodinu s Petrem (38) se mi zdálo jako skvělý nápad. Působil totiž vyloženě jako rodinný typ. Sotva se děti narodily, šlape v jednom kuse na zmizík a já jsem pořád sama. Pozdě to řešit a říkat si, že jsem výběr partnera podcenila.
Petr se jevil jako rodinný typ
Když je ženě třicet let, podle všeho už by měla mít manžela, kopu dětí a vést rodinný život. Já jsem ve třiceti neměla nic z toho. Zmocnila se mě panika a já začala usilovně toužit po rodině. Zrovna jsem s nikým nechodila, což moje přání značně komplikovalo. Kamarádky mi dohazovaly jednoho chlapa za druhým, ale já se pořád nemohla rozhodnout.
Pak jsem potkala Petra. Hrál si zrovna se svým synovcem Tobiášem na hřišti. Ucítila jsem v něm budoucího otce svých dětí. Podle všeho to s malým Tobiášem uměl. Automaticky jsem si řekla, že je to rodinný typ.
Že bych byla po uši zamilovaná, to se říct nedalo. Nicméně splňoval všechny předpoklady. Měl dobře placenou práci, přál si děti a spojovala nás touha mít i vlastní. Po roce a půl chození jsem začala nahlas mluvit o založení rodiny. Petr tím byl nadšený a my se začali pokoušet. Netrvalo to ani půl roku a já byla těhotná. Myslela jsem si, že už mě čeká jen štěstí a ten vysněný rodinný život.
Jsem na všechno sama
Při první větší gynekologické prohlídce nám bylo sděleno, že čekáme dvojčata a bude to páreček. Nemohla jsem být šťastnější. Břicho mi rostlo závratnou rychlostí, ale Petr se o mě dobře staral. Dělal nákupy, doma uklízel a po večerech mi masíroval ztuhlá záda. Hladil mi bříško a šeptal těm malým tvorům, jak se na ně těší.
Když se dvojčata narodila, byl to docela šrumec. Nevěděla jsem, které dřív kojit nebo přebalit. Řvala přes sebe a já nutně potřebovala pomoc. Petr ale prvních čtrnáct dní jen zapíjel děti. Buď s kolegou z práce, nebo se svým otcem. Byl pořád někde. Chtěla jsem být tolerantní a doufala, že až to řádně oslaví, přiloží ruku k dílu.
To se ale nestalo doteď. Marečkovi a Sáře je něco přes rok. A jsem s nimi pořád sama. Když Petr není zrovna v práci, tak se někde baví. Jako vášnivý motorkář často jezdí na různé závody. Když není tam, tak vysedává po barech. Nemohu se u něj dovolat pomoci s péčí o naše děti.
Ve výběru partnera jsem šlápla vedle
Děti jsou divoké a je jich všude moc. Jsem unavená, vystresovaná a protivná. Kvůli tomu dokonce začínám pochybovat sama o sobě. Někdy mám pocit, že jsem špatná máma. Ujíždí mi nervy, protože nemám čas ani prostor na chvíli vydechnout. Petr si myslí, že všechno dožene penězi, ale ty mi jsou teď k ničemu.
Už tolikrát jsem ho prosila, aby byl s námi doma a třeba něco uvařil nebo vzal děti ven. On ale umí jen piskovat, že je doma nepořádek a prázdná lednice. Že by ale sedl do auta a jel něco nakoupit? To nehrozí. Nezajímá ho ani to, když občas potřebuji jít k lékaři. Musím volat své matce, aby přijela děti hlídat. Lituji toho, že jsem byla tak neuvážlivá, když jsem chtěla rodinu za každou cenu. A neprověřila jsem si, s kým ji zakládám. Petr je sám přerostlé dítě, které nebylo na rodinu připravené. Mně teď nezbývá nic jiného, než zatnout zuby a vydržet.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.