Monika (40): Po tátově smrti jsem splnila jeho velké přání. Pak se stalo něco mimořádného

Až donedávna jsem rozhodně nepatřila mezi příznivce paranormálních jevů. Na duchy jsem vůbec nevěřila. Dokonce ani po vyprávění své nejlepší kamarádky Magdy, které loni skonal pudl a ona ještě několik týdnů po jeho smrti slýchala jeho kroky. Událost, která se mi letos stala, však můj názor na nadpřirozeno radikálně změnila.

Mohlo by Vás zajímat:

Václava (20): Ze hřbitova jsem neodešla sama. Připojil se ke mně duch čerstvě pohřbené dívky

Z nového přítele se vyklubal hrubián

Jsem jedináček. Sourozence mi proto mnohdy suplovala moje maminka, s níž jsme dodnes jako nejlepší kamarádky. Také na otce nedám dopustit, byť na mě byl v dětství často přísný. Nikdy mi nedal pohlavek, natož výprask, jenže málokdy, na rozdíl od matky, mě za něco pochválil. Měli jsme se ale rádi.

Živím se jako zubní laborantka. Práce mě baví a daří se mi v ní, což se nedá říct o mém soukromém životě. Jsem už osm let rozvedená a mám dva pubertální syny. Právě kvůli nim jsem hledala nového partnera, který by miloval nejen mě, ale také je. Rok po rozvodu jsem se seznámila s fešným kolegou Frantou. Připomínal mi trochu švédského herce Dolpha Lundgrena; urostlý, modrooký blonďák sportovní figury, zkrátka můj typ. Padli jsme si do oka, rozuměl si s mými kluky a brzy se ke mně nastěhoval.

Po půl roce však nastaly trable. Fanda si totiž tu a tam rád zašel s kamarády na pár piv, po kterých se vracel domů dost agresivní. Choval se ke mně hrubě, přičemž nešetřil vulgaritami. Ve večerních hodinách se třeba dopotácel do kuchyně a zařval: „Jenom polívka? Proč není něco pořádnýho k večeři?! Cos dělala celý odpoledne?“ supěl. „Se můžu vykašlat na takovouhle babu…,“ přidal nakvašeně.

Nedokázala jsem se mu postavit a raději odešla do jiného pokoje. Franta po chvíli zalezl do ložnice a vmžiku usnul. Ráno se mi za incident omlouval, objímal mě a já husa mu pokaždé odpustila. Zvlášť táta tento můj vztah těžce nesl. Naléhal, abych se s Fandou rozešla. Já ale měla růžové brýle a na jeho rady jsem nedbala.

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (23): Vzala jsem si televizi po zesnulé sousedce. Pěkně mě vyděsilo, že z ní promlouvají duchové

Otcova smrt mnou hluboce otřásla

Pak ovšem přišel den, který mi způsobil obrovskou bolest a řádně zamíchal životem. Hrála jsem s dětmi karty, měla skvělou náladu, když mi najednou zazvonil mobil. „Moničko, táta zemřel!“ vzlykala mi maminka do telefonu. „Dostal infarkt,“ dodala uplakaně. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Zprávě jsem nechtěla uvěřit a nevěřila jí ještě dlouhé měsíce. Po večerech jsem při sklenkách červeného intenzivně přemýšlela. O tátovi i životě, dávala si dohromady všechna pro a proti a nakonec učinila zásadní rozhodnutí. S Frantou jsem se rozešla.

S dětmi jsem zůstala sama, každopádně po mém verdiktu se začaly dít podivné věci. O otci se mi nejprve často zdálo, což se mi předtím nikdy nestalo. Šlo přitom o příjemné sny, i když si z nich příliš nepamatuju. Jen vím, že v nich žertoval a hladil mě po vlasech. Nikomu jsem o tom neřekla, ani mamce.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (18): Z tety a duchů, kteří prý žijí kolem ní, jsem si dělala legraci. Pak mě pořádně vyděsil mrtvý voják

Osudná návštěva hřbitova

Pár týdnů před Dušičkami jsem zašla na hřbitov, abych mu na hrob přinesla čerstvé květiny a zapálila svíčku. Chvíli jsem koukala plamene a vzpomínala na společné chvíle. Byl krásný slunečný den. A pak se stalo něco, na co nikdy nezapomenu. Nad náhrobkem se zjevila otcova podobizna. Tátu jsem jasně viděla, díval se mi přímo do očí a vlídně se na mě usmíval. Jeho výraz vnesl do mé duše neskutečný klid.

Otočila jsem na chvíli hlavu a pak se vrátila pohledem k náhrobku. Táta tam pořád byl a culil se. Trvalo to asi dvě minuty. Celou tu dobu jsem mlčela a nevycházela z údivu. Potom jsem zamířila k východu, a když jsem se naposledy otočila na hrob, tátova podobizna zmizela.

Musím říct, že tento zážitek mě neskutečně posílil. Začala jsem si naplno užívat každý den a je mi opravdu skvěle. Našla jsem si nového přítele, se kterým nám to klape. Jsem zamilovaná a se svojí láskou dokonce zvažuji další dítě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Růžena (55): Na duchy jsem nikdy nevěřila, ale události na chalupě mě přiměly změnit názor

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.