Růžena (55): Na duchy jsem nikdy nevěřila, ale události na chalupě mě přiměly změnit názor

I když jsme dost odlišné, se sestrou Janou (58) mám opravdu blízký vztah. Ona je velmi duchovně založená. Věří na posmrtný život, duchy, osud a na spoustu dalších věcí, kterým jsem se já vždycky vysmívala.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (66): Vidím něco, co ostatní ne, působím jako blázen, proto o svých zážitcích už raději mlčím

Na duchy nevěřím

„Jak na to můžeš věřit, když to není vědecky dokázané?“ říkala jsem jí vždycky. „Nepotřebuji vědu, aby mi osvětlila věci, které jsou mezi nebem a zemí,“ odpovídala mi. Moc jsme se do rozhovorů o tajemnu nepouštěly, ještě bychom se pohádaly. A to nechtěla ani jedna z nás.

Byla jsem ke všem těmto věcem skeptická. Nechápala jsem, že tomu Jana může věřit. A že chodí na seance, kde se s podobně smýšlejícími lidmi snažila spojit s mrtvými. Strašně mi to připomínalo období, kdy jsme byly malé. Z legrace jsme si udělaly spiritistickou tabulku a chtěli se spojit s naší mrtvou babičkou. Nikdy to nevyšlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (19): Kamarádce zemřela babička, kterou jsem také milovala. Po smrti mi dala znamení

Koupili jsme starou chalupu

Před pár lety jsme si s manželem koupili chalupu. Byla moc krásná a velmi stará. Nacházela se na Šumavě, takže v bývalých sudetoněmeckých oblastech. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu žádat o pomoc Janu, ale v naší chaloupce se začaly dít zvláštní věci.

Dveře se zavíraly, i když u nich nikdo nebyl. Světla se občas vypla a rozsvítila, aniž bychom sáhli na vypínač. Bylo to prostě zvláštní. Nejdřív jsem všechno svalovala na vítr a výpadky elektřiny, ale to už přestalo pomáhat. Nejhorší bylo, když muž někam musel odjet a já zůstala v chalupě sama. To jsem byla pokaždé strachy bez sebe. A to i přes den. Na noc bych tam sama nezůstala ani za nic.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (45): Poprvé v životě jsem stála tváří v tvář duchovi. Nepopsatelný zážitek

Musela jsem vyvolávat ducha

Proto jsem požádala o pomoc Janu. „Zkus tam zapálit šalvěj,“ radila mi. To jsem udělala a vůbec to nepomohlo. Další rada už byla lepší. „Zkus ducha vyvolat, jako když jsme byly malé,“ poradila. To jsem taky udělala. Byl večer a já jsem tedy poprosila ducha, jestli by nemohl z naší chalupy odejít. Přesně tak, jak mi to řekla Jana. Najednou se začal kývat lustr z jedné strany na druhou.

Bylo to děsivé, ale jak rychle to začalo, tak to i skončilo. Od té doby máme v chalupě pokoj. Je to zvláštní, ale možná má Jana s tím nadpřirozenem trochu pravdu. Teď, když jsem byla svědkem takovéto události, už nejsem tolik skeptická.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.