Naďa jela pro svého syna do školky, ale nezvládla uřídit auto, které dostalo na sněhu smyk. Když volala partnerovi, aby do školky zajel on, byla šokovaná z toho, co se dozvěděla.
Před rokem jsme se měli s Petrem brát, jenže tři měsíce před svatbou jsem zjistila, že mi byl nevěrný, a to opakovaně, tak jsem se s ním chtěla nadobro rozejít.
Dala jsem mu ještě šanci
On ale sliboval, že to ukončí. Moc se omlouval, přísahal, že mě nechce ztratit, a přímo přede mnou té Lucii volal a řekl jí, že mi všechno přiznal a končí s ní. Vzala jsem ho tenkrát na milost, ale řekla jsem mu, že o svatbě už nechci slyšet.
Bylo těžké mu začít věřit
Hodně mě tím zklamal, tím spíš, že spolu máme syna Tomáška (3). Chtěla jsem, aby vyrůstal v úplné rodině, proto jsem mu dala ještě druhou šanci. Dlouho jsem si ho ale nedokázala pustit k tělu, když říkal, že jde do práce, bála jsem se, že lže, a on mě prosil, že mu to nemohu otloukat pořád o hlavu a musím mu věřit, abychom fungovali.
Nakonec jsem to dokázala a přišel den, kdy jsem ze sebe veškerou tu tíhu shodila a rozhodla jsem se, že do našeho vztahu půjdu opět naplno a budu mu věřit. Bylo nám spolu hezky. Teď se mi ale stala taková věc, kvůli které jsem přišla na to, že mě pořád podvádí a lže mi. Ráno jsem vezla Tomáška do školky a hustě sněžilo.
Nezměnil se
Ten den tam neměl spát, takže jsem v půl dvanácté sedla opět do auta a jela ho vyzvednout. Jenže sněžilo ještě víc a mně se jelo hrozně blbě. I když jsem jela opatrně, v jedné zatáčce dostalo auto smyk a skončila jsem zadkem v příkopu. Nic se mi nestalo, jediné, o co jsem měla obavy, bylo to, že nestihnu přijet včas do školky, tak jsem volala Petrovi. Ještě ráno mi říkal, že nemá žádné schůzky a bude jen ve své firmě.
On to ale nezvedal, tak jsem to zkoušela pořád dokola a psala jsem mu, že to je naléhavé. Nakonec zavolal a zněl hrozně divně. Prosila jsem ho, aby jel pro Tomáška, že jsem bourala a vyřídím si odtah, ale on se začal vykrucovat, že to nestihne. V tu chvíli se mi vybavilo, jak se vymlouval, když mě podváděl. Rovnou jsem se ho zeptala, jestli je opět u Lucie nebo někoho jiného. Jeho mlčení bylo víc než jasné.
Volala jsem paní učitelce a poprosila ji, aby tam Tomáška nechala spát. Do toho volal Petr, že už je na cestě a vše mi vysvětlí. Hodinu od nás! Nemohu tomu pořád uvěřit, ale vím jistě, že další šanci už mu nedám!
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.