Natálie (20): Našla jsem hrob s morbidním nápisem. Události, které následovaly, si dodnes neumím vysvětlit

Znám jeden hřbitov ve Středních Čechách, který určitě stojí za zhlédnutí. Je velmi starý, dnes už se na něm ani nepohřbívá. Sám o sobě mi přijde kouzelný svojí atmosférou. Polorozpadlé náhrobky obrostlé okolní vegetací, nádherné sochy a těžko čitelné nápisy na hrobech. Dokonalé místo. Snad jen pro svoji odlehlost nepadlo za oběť vandalům.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (31): Sestra mi chtěla ukázat přízrak, který řádí u nich na hřbitově. Prvotní zklamání se změnilo v děs

Našla jsem hrob s morbidním nápisem

Právě na tomto hřbitově se mi stalo něco nevysvětlitelného. Uprostřed se nachází kaple, která je podle mě útočištěm nějaké skupiny vyznávající černou magii. Uvnitř jsou dost často uspořádány kameny do tvaru pentagramu nebo obráceného kříže, zbytky svící a tajemné nápisy – celé to působí podivně a strašidelně.

Když jsem to viděla poprvé, z kaple jsem utekla. Jak jsem utíkala mezi hroby, u jednoho z nich jsem se znenadání zastavila. Byl něčím zvláštní. Úplně jsem zapomněla na okolní svět. Sehnula jsem se k náhrobku, abych zjistila, kdo je tam pohřbený.

Nápis šel jen velmi těžko rozluštit. Když jsem slova poskládala, zarazila jsem se. ,,Slunce zašlo za horu a já musím do hrobu,“ stálo tam. Přišlo mi to velmi morbidní. Kdo si něco takového nechá dát na náhrobní desku? Zapamatovala jsem si místo, kde se hrob nacházel, a šla domů za rodiči. Hned jsem jim řekla, co jsem na hřbitově našla. Táta prohlásil, že to musí vidět na vlastní oči. Druhý den jsme se proto vydali na hřbitov.

Mohlo by Vás zajímat:

Majda (26): Nechala jsem se zlanařit ke krádeži svíčky na hřbitově. Byla to osudová chyba

Hrob jako by najednou zmizel

Zamířila jsem přímo k hrobu. Ovšem na místě, kde předtím stál, bylo prázdno. Táta tvrdil, že jsem se určitě spletla, ba dokonce, že jsem si to vymyslela. Já si ale byla jistá, že stojím na správném místě. Prošla jsem hrob po hrobu, ale ten hledaný jsem nenalezla. Jako by na hřbitově nikdy nebyl.

Byl to jednoduchý, ale velký pomník. Nikdo ho nemohl přes noc odstranit, to bylo zhola nemožné. Dlouho jsem nad tím dumala. Rodina se tomu ještě pár dní smála, ale mně to nedalo. Než jsme se měli vracet do rodného města, musela jsem na hřbitov ještě zajít. Nikomu jsem nic neřekla.

Vydala jsem se tam večer s baterkou. Už když jsem vcházela branou do toho mystického místa, z dálky jsem zahlédla prazvláštní světlo. Jako by mě k sobě lákalo. Nechala jsem se k místu přitáhnout. Když jsem došla ke zdroji toho světla, hrůzou mi vypadla baterka z ruky.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (22): Oživily jsme s kamarádkou dávný hřbitovní rituál. Ještě dnes z toho mám husí kůži

Dodnes je to pro mě záhada

Stála jsem u hrobu s tím morbidním nápisem. Ten na mě celou dobu zářil. ,,Jak je to možné? Včera tu nebyl, teď tu je,“ nevěřila jsem vlastním očím. Rychle jsem doběhla domů, abych otci dokázala svoji pravdu. I když nerad, všeho nechal a běžel se mnou na hřbitov. Plná nadšení z toho, že jsem hrob objevila, jsem radostně vešla na půdu zemřelých.

Co myslíte? Hrob tam zase nebyl! Táta mi vynadal, že si z něj dělám legraci, a šel naštvaně domů. Absolutně jsem to nechápala. Zmatená z toho, že nevím, co se děje, jsem vyrazila za ním. Na hřbitov jsem šla o rok později znovu. Vysloveně mě to tam táhlo. Hrob byl zase na místě, kde jsem ho před časem našla. Už jsem ale nikomu nic neříkala, stejně by určitě zase zmizel. Dodnes je to pro mě záhada.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (24): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Málem jsem se do ní zamiloval, než jsem zjistil mrazivou skutečnost

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.