Natálie přišla v jednu chvíli o dvě nejmilovanější osoby - manžela a třítýdenního syna. Nedokázala přijmout fakt, že navždy odešli. Vyhledala proto skupinu lidí zabývajících se duchovnem. Ti jí pomohli navázat s Petrem kontakt. Bohužel se to celé vymklo kontrole.
,,Je mi špatně, vezmeš Lukáška k doktorovi ty?“ zeptala jsem se ten osudný den Petra. ,,Jasně, rád ti pomůžu,“ řekl a připoutal našeho třítýdenního syna do autosedačky. Ten den už se domů nevrátili. Stali se oběťmi tragické dopravní nehody.
Médium mi pomohlo spojit se s Petrem
První dny po té nešťastné události mám jako v mlze. Jsou rozmazané a nedávají smysl. Sáhla jsem si na dno svých psychických sil. Člověk má v takové situaci tisíce otázek, ale ani jednu odpověď. Já se stále dokola ptala proč. ,,Proč zrovna oni?“ běželo mi hlavou. Můj život se ve vteřině změnil. Nebyla jsem schopna normálně fungovat.
I když jsem pravidelně docházela k psychologovi, to prázdné místo v srdci zaplnit nedokázal. Čím dál víc jsem se utápěla v zármutku a bolesti. Až úplná náhoda mě dostala do skupiny lidí zabývajících se duchovnem. Uznávám, poměrně dost se vymykali běžné populaci. Jenže měli něco, co jsem chtěla. Naději. Mohli mě spojit s Petrem a naším synem.
Docházela jsem na pravidelná sezení, kde se médium pokoušelo spojit s Petrem. Chvílemi jsem o jeho schopnostech pochybovala, protože se téměř tři měsíce nic nedělo. Až jednou došlo ke kontaktu. Médium, říkejme mu třeba Dušan, se spojilo s Petrem. Vylíčil mi detaily z našeho života, které mohl znát jen manžel.
Díky zrcadlu jsem ho mohla znovu vidět
Dušan po měsíci řekl, že už je čas. ,,Na co?“ nechápala jsem. ,,Aby ses spojila s Petrem sama. Řeknu ti, co musíš udělat,“ poučil mě. Měla jsem si v noci stoupnout před zrcadlo a odříkat jakousi mantru. Hned napoprvé se to nepovedlo. Dlouhé minuty jsem koukala jen na vlastní odraz. Ale nevzdávala jsem to.
Zhruba po týdnu se nám to konečně podařilo. Obraz v zrcadle byl zprvu velmi rozmazaný. Postupně se ale zostřoval, až jsem jasně poznala Petrovu tvář. Nezmohla jsem se na slovo. Jen se mě zmocnil pláč a čiré zoufalství. Spojení jsem nedokázala udržet a Petrova tvář zmizela. ,,Já to nedokážu,“ křičela jsem zoufale do zrcadla.
,,Dokážeš. Jen se musíš víc snažit,“ zazněl vnitřní hlas. Utřela jsem si slzy a snažila se znovu soustředit. Opakovala jsem tajemná slova, až se mi podařilo obnovit spojení s Petrem. ,,Chybíš mi,“ pronesl svým charizmatickým hlasem. ,,Taky mi chybíš. Lukášek mi chybí. Proč se to muselo stát?“ ptala jsem se a znovu se rozbrečela.
Zjistila jsem, že mi to přerůstá přes hlavu
Kvůli tomu se spojení opět přerušilo. Ten den jsem to už vzdala. Natolik mě to rozhodilo, že jsem si musela odpočinout. Zkusila jsem to za pár dní znovu. Už to šlo mnohem lépe. ,,Jsi krásná,“ zaznělo z Petrových úst, sotva se mi podařilo ho přivolat.
Myslím, že jsem nepoznala, kdy mi to začíná přerůstat přes hlavu. Žila jsem jenom pro spojení s Petrem. Zapomněla jsem na život venku a upnula se na ten u zrcadla. Přestávala jsem vnímat realitu. Když jsem po delší době vyšla na denní světlo, došlo mi, že takhle se žít nedá. Jen ve vzpomínkách a v životě, který neexistuje. Rozhodla jsem se, že se s Petrem navždy rozloučím a půjdu dál. Bude mi ještě chvíli trvat, než najdu vnitřní klid, ale věřím, že i Petr s Lukášem si ho zaslouží. Proto je musím nechat odpočívat. Navždy.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.