Stáňa (24): Nikdy jsem nevěřila na duchy. Pak jsem při jedné seanci zahlédla v zrcadle něco příšerného

Nikdy jsem nevěřila tomu, že když se banda lidí rozhodne vyvolávat duchy, tak se to povede. Ze skupiny čtyř holek jsem byla jediná, kdo měl pochyby. Kamarádkám jsem se dokonce vysmívala, jak jsou bláhové.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (23): Od chvíle, kdy jsem vyvolávala ducha mrtvé tetičky, se mi doma dějí divné věci

Kdo věří na duchy, byl u mě naivní blázen

Vždycky, když pořádaly nějakou seanci, zvaly mě na ni. Přemlouvaly mě, abych to s nimi zkusila, že nebudu litovat. Dlouhý čas jsem jejich nátlaku odolávala. Pak se mi jich zželelo a k jednomu jejich sedánku jsem se připojila. Předem jsem ale věděla, že je to nesmysl. Holky to ze mě cítily, ale i tak mi byly vděčné, že to alespoň zkusím.

Nikola navrhla, abychom se sešly v den úplňku u ní doma. Kamarádky ji měly za tu, která tomu rozumí, a ví, co má dělat. Chtěla vyvolat ducha svého otce, který jí celý život ubližoval a psychicky ji týral. Hodně ji to poznamenalo a chtěla mu říct, jak moc ho nenávidí. Na to jsem slyšela, protože jsem ho znala. Nebyl to dobrý člověk.

Kamarádka připravila svíčky a desku k vyvolávání duchů. Než začal samotný obřad, dlouho jsme jen seděly a zhluboka dýchaly. Bylo žádoucí, abychom byly klidné. Především naše mysl. Tím, že jsem tomu nevěřila, bylo pro mě dost těžké, abych se soustředila. Tajně jsem všechny holky v kruhu pozorovala a v duchu se smála tomu, jak to hltají.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (24): Po smrti babičky jsme se pokusili vyvolat jejího ducha. Od té doby se v domě dějí zvláštní věci

Nechala jsem se přemluvit k seanci

Nikola postupně říkala, co máme dělat. Vzít se vzájemně za ruce a zhluboka dýchat. Opakovaly jsme její slova. ,,Duchu Jaromíra Veselého, ukaž se nám,“ pronášely jsme hromadně. Mně u toho cukaly koutky a ono slovní spojení jsem říkala s úsměvem na rtech. Opakovaly jsme to myslím třikrát po sobě. Když jsme to řekly naposledy, otevřela jsem oči.

Holky byly soustředěné a čekaly na zázrak v podobě ducha. Já jsem se podívala do zrcadla, které stálo přímo proti mně. Okamžitě jsem začala křičet. Viděla jsem tam zohyzděnou postavu neznámého muže. Vypadal jak živá mrtvola. Holky se mě snažily odtrhnout od zrcadla, na které jsem se tak konsternovaně dívala.

Nešlo se mnou hnout. Podle jejich slov jsem nemrkala a na chvíli dokonce ani nedýchala. jen jsme strnule zírala. Když mě ,,probudily“, měla jsem ještě dlouho vykulené oči, zpocené ruce a třes v nohách. Zmateně jsem se rozhlížela po místnosti. Slyšela jsem nějaké nářky. Tlumené, ale zoufalé. ,,Kdo tak naříká?“ zeptala jsem se holek.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (24): Kdysi jsme s kamarádkami spojily síly a zažily něco zvláštního. Teď chceme starý rituál oživit

Pronásleduje mě něčí duch

Ty se na sebe vzájemně podívaly. ,,Nikdo tu nenaříká,“ řekla Nikola. ,,Jak to, že ne? Slyším to támhle z rohu,“ řekla jsem a šla se tam podívat. Během toho se zvuk přemístil na opačnou stranu místnosti. Nakonec jsem se sebrala a šla domů. Je to už několik měsíců a já pořád slyším ten nářek. Kam se hnu, jde to se mnou. Mám šílené noční můry a slýchám hlasy.

Začala jsem se bát tmy. Musím spát v osvětlené místnosti. Dlouho jsem to holkám nechtěla přiznat, protože na duchy přece nevěřím, že? Ale už nemůžu. Nakonec jsem se svěřila Nikole. Ta si myslí, že jsme vyvolaly nějakého jiného ducha. Ten mě teď pronásleduje. Už jsme se několikrát snažily o jeho odvolání. Zatím bez úspěchu. Doufám, že se to brzy spraví. Bojím se, že bych z toho mohla zešílet. Možná je to trest za to, že jsem na duchy nevěřila.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (17): Od chvíle, kdy jsme s kamarádkou vyvolávaly duchy, se hodně změnila. Mám z ní strach

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.