Natálie uvažuje, zda jít na třídní sraz po dvaceti letech. Nemá chuť nikoho vidět, ale zároveň jí přijde hloupé se vůbec neobjevit. Ještě by si o ní mysleli, že je na tom kdovíjak zle.
Chystala jsem se na třídní sraz, ale vůbec se mi tam nechtělo. Nemám rodinu ani zajímavou práci k předvádění. Navíc mě spolužáci neměli rádi. Stálo mi však za to ukázat jim, že nejsem tak „zmatená“ jako na střední.
Na střední škole jsem byla všem k smíchu
Co se týče mojí puberty, šlo to se mnou ode zdi ke zdi. Nevěděla jsem, co se sebou. A přestože jsem byla velký introvert, nebála jsem se extravagantního vzhledu. Chvíli jsem byla trochu punk, pak zase emo, příště třeba gothic.
Částečně chápu svoje spolužáky, že si ze mě utahovali. V dnešní době bych asi zapadala mezi mladé lidi lépe, míra tolerance je už úplně jinde. Všechno to vydržel a nepodceňoval mě jen jeden člověk - moje třídní učitelka. Díky ní jsem si trochu věřila.
Učila jsem se dobře, o dobrých známkách jsem ale mlčela. Toužila jsem být spíš rebel a jedničky na písemkách jsem nikomu neukazovala. Celou střední se mi líbil Lukáš (40), který jednou prohlásil, že by si o mě neopřel ani rezavé kolo...
Vyrazila jsem na třídní sraz
„Bejt tebou, kašlu na ně. Do tvýho života nepatřej,“ radil mi kamarád. Já si ale nemohla pomoct, měla jsem chuť jim ukázat, že jsem ze všeho úspěšně vyrostla a mám se dobře. „Půjdu na chvíli a když tak se vypařím,“ rozhodla jsem se konečně. Do restaurace jsem přišla mezi posledními, stůl byl už obsypaný lidmi. Poznala jsem svou oblíbenou profesorku, která mě srdečně objala.
Některé spolužáky jsem téměř nepoznávala, zvlášť ty macaté maminy, které kdysi byly největší hvězdy třídy. Zrovna kolovaly fotky dětí. Posadila jsem se tam, kde bylo místo. Bylo to vedle Lukáše. Kromě toho, že neměl na hlavě ani vlas, vypadal jako nějaký ustaraný pán. Zprvu jsem ho nemohla poznat a on očividně nepoznal mě. Zjišťoval, do jaké třídy jsem chodila a chvíli mu nic neříkalo ani moje jméno.
„Jooo, Natálie – patálie!“ vyjekl, hýkavě se rozesmál a odhalil chybějící sedmičku vlevo nahoře. Spolužačky se rozpovídaly o strastech rodinného života a kulily oči, když jsem přiznala, že jsem svobodná a bezdětná. Nakonec jsem se bála zbytečně, protože mě nikdo vůbec nehodnotil. Nikdo se na mě nedíval skrz prsty a ani nepřipomínal staré časy. Alespoň nikdo kromě Lukáše. Všechny ty „hvězdy“ ze střední se staly obyčejnými lidmi.
Neměla jsem se čeho obávat
Připadalo mi směšné, že jsem se tak obávala setkání se spolužáky. Evidentně jsem dvacet let nesla břímě plné předsudků. Na konci se odehrála sladká tečka po poměrně nudném večeru. Lukáš mě požádal o telefonní číslo!
Vyšli jsme před restauraci, něco mumlal a pak se mě pokusil políbit. Ucítila jsem pach piva a odcouvala k taxíku. Než se rozjel, chtěla jsem z okýnka zahulákat, že bych si o něj neopřela kolo. Ale rozmyslela jsem si to, už jsem dávno dospělá a rozumná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.