Saša se na třídní sraz pečlivě připravovala, měla se tam po letech setkat se ženou, která za dob vysokoškolských studií usilovala o jejího muže. Málem se o něj popraly znovu.
Hedvika (55) a já jsme se jednu dobu po boku mého muže střídaly. Chodili jsme všichni na stejnou vysokou školu. Nyní nás čekal po mnoha letech třídní sraz a náš prastarý milostný trojúhelník zažíval silné déjà vu.
Moje sokyně v lásce vypadala úžasně
Nedokážu si pomalu vybavit, co jsme dělali o minulém víkendu, ale svůj boj o Václava si pamatuji, jakoby to bylo dnes. Chodili jsme na stejnou vejšku a mezi učením a užíváním si studentského života jsme se do sebe navzájem zamilovávali. Trvalo to, ale nakonec jsem u Václava zvítězila já.
Prohlížela jsem si ho vedle sebe v zrcadle, když se snažil uvázat si kravatu, a uvažovala nad tím, jestli to byla vlastně výhra. Nemohla jsem si pomoci a těšila se, že to Hedvice „nandám“ a předvedu jí, že je naše manželství s Václavem pevné jako skála.
„Zastrč to břicho, Vašku,“ houkla jsme nespokojeně. Václav už dávno není pevný jako skála a ani já nejsem žádná manekýna. Proto mi málem spadla brada, když jsem v restauraci, kde se konal večírek, zahlédla Hedviku. Měla se k světu, baba jedna!
Načapala jsem ji se svým manželem
Kam se poděly její faldy a nevkusné líčení? Vždyť Hedvika vypadala mnohem lépe než ve dvaceti. Václav si sundal brýle a začal si je čistit, aby na ni lépe viděl. „Tak tady jste, vy dvě hrdličky,“ hnala se k nám Hedvika a mého muže objímala o pár vteřin déle, než mi bylo příjemné. Pak nám hodinu vyprávěla, že učí pilates a žila dlouhé roky s bývalým mužem v Austrálii. Naše pevné dlouholeté manželství ji nikterak neuchvátilo.
Užírala jsem se vzteky a žárlivostí, schválně jsem dávala najevo, že mě Hedvika nezajímá a bavila se co nejvíc s ostatními. Jenže pak jsem nemohla najít Václava a popadl mě vztek. Že se mi ho ta ženská snaží na stará kolena přeci jen odloudit? A také, že ano! Ti dva si povídali na terase při měsíčku!
Vtrhla jsem mezi ně jako správná fúrie
Jak jsem jim to chtěla osolit, ujely mi podpatky a spadla jsem přímo k nohám své věčné sokyně. Všichni jsme nakonec dostali záchvat smíchu nad tím, že jsme se vůbec nezměnili. A možná je to dobře!
Zdravá žárlivost může být příjemná a někdy i zábavná. Navíc je hezké si zavzpomínat, jaké nás to stálo úsilí dobýt srdce svého vyvoleného.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.