Nika odletěla na líbánky do Thajska a opravdu si to tam užila. Netušila ale, že její táta dostal infarkt a bojoval o život. Bohužel zemřel. Nikdo z rodiny jí to nedal vědět, protože chtěli, aby jí líbánky nic nerušilo. Pravdu se dozvěděla až po příletu domů. Nebyla svému tátovi na pohřbu, nemohla se s ním rozloučit. Teď má vztek na celou rodinu.
Během toho, co jsem byla na líbánkách v Thajsku, mi umřel táta. Rodině přišlo nevhodné, aby mi to oznámili zrovna na líbánky, a tak mi nic neřekli. Šok mě čekal až po příletu domů. Nestihla jsem ani pohřeb. Myslím si, že to je něco, co jim jen tak neodpustím.
Během mého pobytu v Thajsku mi umřel táta
Vdávala jsem se letos v září. Byla to krásná svatba, kde se sešlo veškeré příbuzenstvo. Pozvání přijali všechny tetičky, pratetičky, sestřenice. Přijel dokonce i strýc Otakar. Bratr mého tatínka. Roky se neviděli, ale moji svatbu si ujít nenechal. Musím říct, že to předčilo veškerá moje očekávání. Spíše to působilo jako jedná veselá rodinná oslava. I naši vypadali tak šťastně. Drželi se za ruce a jakoby vzpomínali na svůj svatební den.
S Patrikem (30) jsme měli naplánovanou svatební cestu do Thajska, rovnou na celé tři týdny. Odletěli jsme týden po svatbě. Naši nás ještě vezli na letiště a táta vypadal dobře. V životě by mě nenapadlo, že ho vidím naposledy.
My se usídlili na ostrově Ko Kood a těšili se na krásné tři týdny. Mezitím se v Čechách děly věci. Dva dny po mém odletu dostal táta infarkt. Až zpětně jsem se dozvěděla, že to vypadalo slibně a doktoři tvrdili, že to rozchodí. Pak se jeho stav velmi rychle zhoršil. Pět dní po mém odletu táta umřel.
Nikdo mi nedal vědět, že táta zemřel
Ptáte se, zda mi to dal někdo vědět? Ne! Rodinná rada, které předsedá teta Martina, přikázala, že se mi to nesmí zavolat. Údajně by mi tím zkazili celé líbánky. To Martina nemohla dopustit. Dokonce mámě přikázala, aby když jí budu volat, aby předstírala, že je všechno v pořádku. A máma? Zatlačila slzy a lhala mi do telefonu.
Nebylo mi divné, že jsem za celé tři týdny nemluvila s tátou. Máma si vždycky vymyslela, že někde je. Co je pro mě asi úplně nejhorší, tak to je fakt, že mu uspořádali pohřeb, na kterém jsem nebyla. Týden po jeho smrti měl poslední rozloučení. A já na něm nebyla. Nemohla jsem mu položit květinu na hrob a říct mu, jak moc jsem ho milovala.
Pravdu jsem se dozvěděla cestou z letiště. Přijela pro mě máma i s Martinou. Po přivítání jsem se zeptala, kde je vlastně táta. Teta s mámou si vyměnily významné pohledy. „Niko, táta..." nedokončila máma větu. „Táta umřel," dořekla to za ni teta.
Rodině to nikdy neodpustím
„Umřel? Co to je za vtip?" odmítala jsem uvěřit. Jenže z pohledu na mamku jsem pochopila, že nejde o vtip. Ve zkratce řekla, co se stalo a jak rychle se to semlelo. Mě napadalo jediné. „Proč jste mi nezavolali? Hned bych přiletěla," nechápala jsem, proč to tajili. To si vzala slovo teta Martina. „Nechtěli jsme ti zkazit líbánky. Takhle to bylo lepší."
Nechali jsme se s manželem odvézt do baráku rodičů, abych se přesvědčila o tom, že to není vtip. Táta doma skutečně nebyl. Našla jsem jen parte. Chytla mě ohromná zlost i smutek. Měla jsem chuť všechno rozbít a řvát. Nejprve jsem vinila mamku, ale ta za to asi vážně nemůže. Teta Martina byla vždycky taková. To ona mi sebrala možnost důstojně se rozloučit s tátou. Vrátit čas už sice nemůžu, ale vím jedno. Nikdy to své rodině neodpustím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.