Nikole se nelíbí, jak se chová její manžel Vladimír. Začal totiž rozmazlovat jejich jediného syna. Podle Nikoly to není správné, ale ukázalo se, že jako máma nemá doma slovo a autoritu. A nedokáže s tím nic udělat.
Manžel se asi zbláznil a začal synovi kupovat všechno, maličkosti i drahé věci. Já s tím zásadně nesouhlasím, protože to není výchovné. Vladimír (39) si to ale pokaždé dokáže obájit a mých obav nedbá. Nevím, jak se proti tomu dá bojovat.
Manžel začal syna rozmazlovat
I když se s Vladimírem nemáme špatně, nemyslím si, že je nutné tolik utrácet za hračky pro našeho syna Robina (10). Když se vrátím na začátek a hledám příčinu, asi vím, proč to tak je. Než se narodil, třikrát jsem potratila. Po posledním potratu se nám déle jak rok nepodařilo další početí.
Když už jsem konečně otěhotněla, stejně jsme se celých 9 měsíců báli, jak to dopadne. Jakmile se syn narodil a byl zdravý, oběma nám spadnul kámen ze srdce. Zažili jsme si víc než dost a další ztrátu bychom možná psychicky nezvládli.
Dokud byl syn malý, neměl manžel potřebu kupovat mu všechno. Věci se hodně změnily, když byly Robinovi čtyři roky. Jednou viděl v krámě koloběžku, které podle mě byla zbytečně drahá. Ale on ji hned musel mít. Vladimír s ním nikterak nediskutoval a beze slov ji koupil. Já se ptala proč, ale na to mi manžel řekl, že syn si ji zaslouží...
Nemám doma žádné slovo
Tím to celé začalo. Syn má lepší a dražší mobilní telefon než já. Ve svých deseti letech má pokoj, který vypadá jako malé elektro. Manžel mu totiž stihl koupit snad všechno, co je dnes k mání. Má počítač i notebook, k tomu dva drony, elektrické piano, konzole či virtuální realitu. Ve sklepě sedá prach na dvě drahá horská kola, koloběžky a lyže pro vrcholové sportovce.
Už teď je na synovi znát, jak je rozmazlený. Neumí se radovat z obyčejných věcí. Nedávno jsem mu chtěla k narozeninám pořídit novou aktovku do školy. Nad tím ohrnul nos a řekl, že chce zase nový telefon. Když jsem řekla ne, hned běžel za tatínkem a vybrečel si ho.
Kvůli tomu jsem doma ztratila slovo. Syn mě nebere jako autoritu a se vším chodí za otcem. Ten nikdy s ničím nemá problém. Robina vezme, kam si usmyslí, koupí mu všechno, na co si ukáže. Občas mám pocit, že si Láďa snad kupuje jeho lásku. Jsem z toho na větvi a nevím, jak to mám zastavit.
Manžel mě vůbec neposlouchá
Nemám problém s tím, když se dítěti občas něco koupí. Ale myslím si, že by to mělo mít důvod. Třeba za vysvědčení nebo k narozeninám. Nesouhlasím však s tím, že když jde syn po obchodním centru a vidí obřího robota, hned ho musí dostat. Vladimír nad tím nepřemýšlí a dokonce tvrdí, že Robin je díky všem těm věcem šťastný.
Vážně učíme dítě, aby mělo radost jen z věcí, které se mu koupí? Jak si pak má vážit lásky či přátelství? Nejhorší je ta bezmoc, se kterou se nedá bojovat. Zkoušela jsem to s manželem řešit tolikrát, ale nikdy neuzná, že to, co dělá, není výchovné. Bojím se, že to bude mít na Robinovu budoucnost velmi špatný dopad.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.