Nina žárlí na svou sestru. Vždycky si myslela, že ona bude ta, která se dříve vdá a bude mít první dítě. Okolnosti tomu ale chtěly jinak. Nině se nikdy ve vztazích nedařilo, kdežto její mladší sestra měla několik let stálého přítele, se kterým se budou brát. Když jí ještě oznámila, že ze samé lásky čekají miminko, Nina šla do mdlob.
Svoji sestru Gábinu mám moc ráda, ale je pravda, že poslední roky mi lezlo na nervy, jak jí vše vychází. Ne, že bych jí to nepřála, ale doufala jsem, že jí půjdu příkladem, jenže mně se nedařilo. Jako malá jsem se o ni starala, Gábina je o čtyři roky mladší. Odmaturovala s vyznamenáním, poté si udělala vysokou školu a vedlo se jí dobře.
Měla jsem z ní radost a když mě seznámila se svým přítelem Adamem, poprvé mě bodlo u srdce. Byl starší, úspěšný a vypadal proklatě dobře. Já jsem měla také partnera, ale jak stál můj Miloš vedle Adama, normálně jsem se až styděla. „Kde jsi k němu přišla?“ vyzvídala jsem šeptem a Nina se usmívala, že pro něj připravovala jeden projekt a zamilovali se do sebe na první pohled. My jsme s Milošem měli pořád problémy a rozešli jsme se, do toho jsem vídala Gábinu, jak září štěstím, a nebylo mi z toho nejlíp.
Přišlo mi, že to dělá naschvál
Já se tak vehementně snažila jít štěstí naproti, že to vždycky dopadlo katastrofálně. Měla jsem jednu známost za druhou a nikdy to nevydrželo déle než dva měsíce. Do práce jsem chodila nerada a pak zase přišla Gabča a povídala, jak jí zvýšili plat. V tu chvíli mi přišlo, že mi to dělá naschvál, ale nic jsem neřekla.
Když přede mnou nadšeně mávala rukou, aby se pochlubila zásnubním prstýnkem, chtělo se mi brečet. „Tak moje mladší ségra se bude vdávat,“ utrousila jsem a na tváři se snažila vyloudit křečovitý úsměv. Gabča chtěla, abych jí šla za družičku, ale mně to bylo strašně hloupé. „Na to jsem už stará,“ ale ona mě přesvědčovala, že to není pravda. „Až se budeš vdávat ty, tak budu tvoje družička,“ vykřikla radostně a máma mě v tu chvíli odrovnala: „Jestli se bude vdávat. To by si musela někdy najít pořádnýho chlapa“ a já pukala zlostí. Gabče jsem odkývala všechno, co řekla, a večer jsem si otevřela víno a pila. Sama, jak jinak.
Nevydržela jsem to
Tři měsíce před svatbou mi Gábina oznámila, že má tajemství, a ještě to neřekla našim. „Čekáme miminko“ a hrdě mi ukázala fotku z ultrazvuku. „Neboj, taky se dočkáš. Jen to musí být z lásky, jako to máme my“ a pohladila se po břiše, na kterém ještě nebylo nic vidět. „Já už mám té tvé lásky plný zuby!“ a spustila jsem vodopád výčitek, které se ve mně za ta léta nahromadily. Ji a jejího dokonalého Adama jsem poslala do háje. Už to prostě muselo ven. Gábina se nezmohla na slovo, jen sklopila oči a odešla.
Pak mi od ní přišla zpráva, že na svatbě žádného negativního člověka nechce, tudíž nemám chodit. Svatba je za rohem, táta řekl, že jsem hloupá, ale máma to nese těžce. Nechci sestru ztratit, jen jsem se s tím ještě nevyrovnala. Jestli to zvládnu do svatby, nebo až potom, ukáže čas.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz