Oldřiška (29): Hledání hub se změnilo v boj o život. Narazily jsme na strážce lesního tajemství

To, co jsme zažily s kamarádkou Lídou (30), bych nepřála ani tomu největšímu nepříteli. Obyčejná procházka lesem se zvrtla v boj o holý život. Pronásledoval nás pes, který měl žít jenom v mýtech. Ještě nikdy v životě jsem se tak nebála.

Mohlo by Vás zajímat:

Halina (24): Seznámila jsem se v lese s temným mužem. Pak se stalo něco nepředstavitelného

V lese nás něco sledovalo

Společně s Lídinou rodinou jsme vyjeli na prodloužený víkend směrem na Křivoklát. Měly to být dny plné výletů a pohody. Máme stejně staré dcery, které jsou velkými kamarádkami. Sotva jsme se ubytovali na chalupě, Lídu napadlo, jestli spolu neskočíme nasbírat houby na odpolední smaženici. Děti jsme nechaly manželům a vydaly se s košíkem do lesa.

Jakmile jsme vstoupily na lesní cestu, přepadl mě divný pocit. Lída šla přede mnou, protože cesta byla pro dva lidi jdoucí vedle sebe příliš úzká. Já se stále přes rameno ohlížela dozadu. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že nás někdo nebo něco sleduje. Podle dunivých kroků to vypadalo na nějaké zvíře. Jako první mě napadla divoká prasata.

Kroky jsem cítila pořád blíž a blíž za svými zády. Najednou to něco bylo tak blízko, že jsem vnímala i jeho dech. „Zastav se na chvíli," špitla jsem na Lídu. „Co je?" divila se. „Něco slyším. Myslím, že za námi někdo jde," šeptla jsem a gestem ruky jí naznačila, aby byla potichu. Kroky i dech ale ustaly a lesem se linulo ticho. „To se ti jen zdá," pronesla Lída a dala se znovu do kroku.

Mohlo by Vás zajímat:

Drahoslav (70): Vzdušný vír v lese mi ukázal, co se kdysi stalo mému nejlepšímu kamarádovi

Kolem nás se linul dětský křik

Když jsme šly dál, kroky se taktéž daly do pohybu. Tráva kolem nás podivně šustila, až jsem z toho měla husí kůži. V jednu chvíli jsem cítila ten dech skoro až na svých zádech. Zpanikařila jsem a strhla kamarádku k zemi. „Proboha, co děláš?" zlobila se. „Já ti říkám, že tu něco je," chytla jsem ji za ruku. „Utíkej za mnou," zařvala jsem a vzala nohy na ramena.

Doběhly jsme ke skále, kde se dalo schovat. Jak jsme tam tak postávaly a Lída vykládala něco o tom, že mi přeskočilo, zaslechla jsem dětský křik. Byl všude kolem nás. Podle všeho nešlo o radostný křik. Byl z něj cítit strach a utrpení. „Slyšíš to?" zašeptala jsem. „Myslíš ty děti?" otočila se ke mně Lída. Vykoukly jsme zpoza skály, ale po dětech ani stopy.

„Myslím, že bychom se měly vrátit," nadhodila jsem a Lída pokývala na souhlas. Pevně jsme se chytly za ruce a utíkaly z lesa ven. Celou dobu jsme ječely, protože jsme obě zřetelně slyšely, že nás něco honí. Já už se ani neotáčela. Nepřála jsem si nic jiného než být z lesa pryč. Když jsme se z něj konečně dostaly, vyčerpáním jsme padly na zem.

Mohlo by Vás zajímat:

Emílie (26): Řečem o bábě, která straší v lese, jsem se smála. Dokud jsem na ni nenarazila

V lese přežívá duch zlého psa

„Co to sakra bylo?" zhrozila se Lída. „Nevím. Ale ať už to bylo cokoliv, šlo to po nás," oddechovala jsem prudce. Po chvíli jsme se sebraly a chtěly odejít. Ještě naposledy jsme se otočily směrem k lesu. Na jeho kraji stál velký černý pes, který měl stavbu těla jako vlk. Výhružně zavyl naším směrem. My se na sebe ustrašeně podívaly a znovu jsme se rozeběhly.

Na chalupu jsme se vrátily bez jediné houby, ale za to se strachem v zádech. Večer jsme hledaly informace o lese. Dočetly jsme se, že na jeho místě kdysi stála vesnice, která během války zanikla. A také tam byla informace, že kdo uvidí ducha velkého černého psa, ať vezme nohy na ramena. Pes je prý strážcem lesa a hlídá jeho tajemství. Díky bohu, že jsme daly na intuici a z lesa pláchly.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radana (27): V lese mě pronásledoval neznámý tvor. Věřím, že kdybych neutekla, jsem dnes mrtvá

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.