Olga (23): O babiččině smrti jsem se dozvěděla díky dětské knížce, kterou mi kdysi darovala

Když jsem nastoupila do první třídy, babička Lída mi dala mou vůbec první knížku. Byla to Dášeňka čili život štěněte od Karla Čapka. Byla to moje nejoblíbenější knížka. A jejím prostřednictvím mi babička jednoho dne dala znamení, že zemřela.

Mohlo by Vás zajímat:

Zoja (28): Dceřina postýlka se v noci začala sama hýbat, to přišla na návštěvu zesnulá babička

První knížku jsem dostala od babičky

I když jsem své rodiče milovala a platí to dodnes, k babičce Lídě jsem měla ještě blíž. Měla jsem k ní naprostou důvěru. Věřila jsem všemu, co mi kdy řekla. Vytvořilo se mezi námi velmi silné pouto. Někdy jsme hodiny seděly a povídaly si. Jindy jsme vedle sebe dokázaly sedět mlčky, a přesto jsme věděly, co se té druhé honí hlavou.

Mám na babičku mnoho nezapomenutelných vzpomínek. Když jsem nastoupila do první třídy, babička mě chtěla motivovat, abych se naučila rychle číst. Tak mi koupila mou úplně první knížku. A to Dášeňku od Karla Čapka. Nejprve mi ji přečetla celou sama, poté mi se čtením pomáhala. Během několika málo měsíců jsem znala knížku nazpaměť.

Knížka měla i babiččino věnování. Napsala mi do ní: „Jednou, jednou ta knížka bude mít větší význam, než se ti teď zdá." Když jsem se tehdy babičky ptala, jak to myslí, nic mi nevysvětlovala. Jen řekla: „Jednou to pochopíš, ale na to je ještě čas." A to mi muselo stačit.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (35): Po smrti podivné sousedky se mi v noci začaly dělat modřiny. Musela jsem se odstěhovat pryč

Knížka od babičky spadla na zem

Čas plynul a já se odstěhovala z rodného města. Koupila jsem si byt ve větším městě a za rodinou jsem dojížděla. Babička postupem času chřadla. Nebyl to hezký pohled, bylo patrné, že z ní život odchází. Vždycky, když jsem k ní přijela, chtěla, abych měla knížku s sebou. Nechala si ji číst i několikrát dokola.

Při poslední návštěvě mi řekla, že už je čas. Nevěděla jsem přesně, o čem mluví. Jen mě požádala, abych na sebe dávala pozor. Toho dne jsem od ní odjela s velmi divným pocitem u srdce. Večer jsem ulehla do postele a přemítala nad životem.

Nemívám problém se spánkem, ale toho večera mi nešlo spát. Kolem třetí ráno už jsem zabírala, když mě probudila rána. Hned jsem poznala, že něco spadlo z knihovny. Byla to knížka. A to právě ta od babičky. Když jsem ji vzala do ruky, byla podivně teplá. Napadlo mě, že je s babičkou zle. I když byla ještě noc, volala jsem mamce.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (62): Se sestrou jsme vždycky měly pevné pouto. Přesto mě v jeden moment jeho síla překvapila

Díky knížce mám pocit, že babička neodešla

Naléhala jsem, aby se jela na babičku podívat, protože k ní měla blíž než já. I když nerada, poslechla mě. Když mi volala o hodinu později, smutným hlasem mi oznamovala, že našla babičku mrtvou. Ležela ve věčném spánku ve své posteli. Na hrudi měla rozloženou knížku – Dášeňku. Mě hned došlo, co babička myslela, když říkala, že má knížka větší význam.

Obyčejná dětská knížka se pro mě stala něčím výjimečným. Není dne, kdybych ji neotevřela. Vždycky, když si ji prohlížím, myslím na babičku. A mám pocit, že se mi dívá přes rameno a je pořád se mnou. Nikdy na tebe nezapomenu, babi...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (60): Když jsme si konečně splnili sen, manžel náhle zemřel. Přišel mi ale říct, že je pořád se mnou

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.