Hanka (62): Se sestrou jsme vždycky měly pevné pouto. Přesto mě v jeden moment jeho síla překvapila

Kdysi se říkalo, že narození jednovaječných dvojčat je dar od Boha. Mezi dvojčaty totiž funguje silné pouto. Možná bych řekla i jistá telepatie. Nemusíme si s Janou říct jediné slovo, a přesto víme, co si ta druhá myslí. Je to něco, co bych přála každému zažít.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (45): Mamka mi po smrti přišla sdělit své poslední přání. Díky tomu jsme se po 20 letech usmířily se sestrou

Když si Janka rozřízla nohu, cítila jsem to

S nadsázkou řečeno si myslím, že jsme spolu jistou telepatií komunikovaly už v děloze. ,,Měly jste hlad ve stejný čas, chodily jste stejně spát. Měly jste na vteřinu stejné potřeby. Nešly jste pomalu ani rozdělit. Jakmile jste měla každá usínat v jiném pokoji, zoufale jste plakaly. Až když jsme vás daly k sobě, sladce jste usnuly,“ zasnila se nedávno mamka.

My ale s Janou soucítily mnohem víc. V době, kdy ona žila v Itálii a já v Čechách, jsem i na kilometry daleko cítila, když měla problémy. Pamatuji si, jak jsem zničehonic ucítila neskutečnou bolest v noze, jako bych šlápla na ostrý nůž. Krev mi sice netekla, ale prožitek to byl velmi intenzivní. Když jsme si ten den večer volaly, Janka mi sdělila, že si v moři rozřízla chodilo o kámen.

Cítily jsme vzájemně nejen to, když se nás někdo snažil oklamat, ale i to, když nás někdo miloval. Nikdy nezáleželo na tom, jestli stojíme vedle sebe, nebo jsme si na míle vzdálené. To vnitřní pouto fungovalo skvěle. Možná až moc, protože v momentě, kdy Janka umírala, jsem její pocit bezmoci sdílela.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (19): Babička se s námi po smrti přišla postupně rozloučit. Při poslední návštěvě si s sebou něco odnesla

Setkaly jsme se v momentě její smrti

Zhruba před třemi lety jsem se často cítila pod psa. Byla jsem bez nálady, bez chuti cokoliv dělat. Tušila jsem, že to bude mít nějakou spojitost s Jankou. Když jsem se jí po telefonu ptala, mlžila, jako by nevěděla, že to stejně cítím. Vlastně až v době, kdy ležela připoutaná na lůžko a umírala na rakovinu, mi řekla, že se blíží konec.

Pár minut před její smrti jsem vnímala její pocity. Bezmoc, strach a neskutečnou zimu. Ležela jsem nehybně na posteli a tupě zírala do stropu. Měla jsem reálný pocit, že umírám. Každé nadechnutí mi dalo zabrat. Trvalo to několik minut. Ocitla jsem se dokonce na chvíli v jiném časoprostoru, kde jsem potkala Janku.

To místo bych nazvala rájem. Beze slov jsme si předaly myšlenku lásky a soucitu. Procházely jsme květinovým polem. V jednu chvíli jsme se zastavily a zatímco já se nehnula z místa, ona se rozešla. Naposledy se otočila, zamávala mi a rozplynula se. V tu chvíli jsem se probrala.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (24): Náhle mi zemřela sestra. Pro spojení s ní jsem použila černou magii. Nebyl to dobrý nápad

Naše pouto funguje i po smrti

Šla jsem Jance zavolat, i když jsem věděla, že mi už telefon nezvedne. Na druhém konci se ozval její manžel, který mi oznámil, že moje milované dvojče právě zemřelo. Překvapená jsem nebyla, protože jsem to věděla. Byla jsem s Jankou do poslední chvíle.

Dnes, když jí posílám telepaticky svoje myšlenky, nevracejí se mi. Janka je přijímá. I přes skutečnost, že zemřela, její duše žije dál. Věřím, že až se spolu znovu shledáme, dokážeme ještě velké věci.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Barča (36): Tchyně slíbila, že se po smrti přijde podívat na vnučku. Pak se jednou o půlnoci stalo něco mimořádného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.