Olina přišla před pěti lety o milovanou babičku Jiřinku. I když by za normálních okolností cítila smutek, je to jinak. Babička se totiž s Olinou přišla v den smrti rozloučit a slíbila jí ochrannou ruku. Olga tak věří, že je Jiřinka pořád s ní.
Když mi umírala babička, byla jsem ve věku, kdy jsem o smrti věděla víc než dost. Hlavně to, že když přijde, už se nedá nic dělat. Babičku si vzala před pěti lety, ale já netruchlím. A hned vám řeknu proč. Tu noc, kdy zemřela, za mnou přišla. Ubezpečila mě, že je na dobrém místě a hlavně, že na mě dá pozor. Takhle vím, že tu někde je a drží nade mnou ochrannou ruku. Přála bych to každému, kdo přijde o někoho milovaného.
Babičku jsem velmi milovala
Babička Jiřinka byla ten nejhodnější a nejmilosrdnější člověk na světě. Jako dítě jsem jí sedávala na klíně a ona mě tajně ládovala makovými buchtami. Jakmile jsem měla nějaké trápení, hned to na mně poznala. Dokázala mi dát cennou radu. Proto jsem ji milovala. Viděla do mě a vždycky pro mě měla pochopení.
Před pár lety se na ní začalo podepisovat stáří a já tušila, že už s námi dlouho nebude. Její stav byl natolik vážný, že musela ležet v nemocnici. Kdykoliv to šlo, jela jsem za ní a tvářila se statečně. Kupodivu i ona se chovala tak, jako že se určitě vrátí domů. Víra, to bylo to, co babičku drželo celý život nad vodou.
V den smrti za mnou ještě přišla
Zemřela během léta roku 2017. Já měla akorát na týden odjíždět do Rakouska. Předtím jsem se vydala za babičkou, abych ji pozdravila. ,,Kdybych tady nebyla, až se vrátíš, věř, že tě miluji a budu na tebe dávat pozor,“ loučila se. Já ji ubezpečovala, že se nevidíme naposledy a za týden ji přijdu pozdravit.
S vědomím, že je babička v dobrých rukou, jsem odjela. Každý den jsem jí volala, abych se ujistila, že je v pořádku. Den před návratem jsem měla divný pocit. Neuměla jsem ho popsat, ale svírala mě úzkost. Když jsem v hotelovém pokoji ulehla do postele, nemohla jsem usnout. Pořád jsem byla myšlenkami u babičky.
Cítila jsem, že se něco děje. Usedla jsem na postel a babička se vedle mě objevila v mlhavém oparu. ,,Už nadešel můj čas. Jdu ti jen říct, že tě mám moc ráda. Nedám dopustit, aby se ti něco stalo,“ řekla a líbezně se na mě podívala. Normální reakcí by mělo být, že zavolám někomu z rodiny a zeptám se na babičku. Já však klidně ulehla zpět do postele a usnula.
Vím, že nade mnou drží ochrannou ruku
Druhý den jsem se vracela domů. Moje první kroky vedly k rodičům. Táta mě smutně vítal ve dveřích. ,,Babička,“ řekl se slzami v očích. ,,Já vím, tati, nemusíš nic říkat. Byla za mnou,“ zastavila jsem ho. Táta se na mě nechápavě podíval. ,,Zní to divně, vím, ale přišla se se mnou rozloučit,“ přiznala jsem mu a převyprávěla, co mi babička říkala.
,,Přesně to řekla i nám, když jsme za ní včera byli. Řekla, že tě bude hlídat a nedopustí, aby se ti něco stalo,“ špitl a pochopil, že mu říkám pravdu. A i když bych byla mnohem raději, kdyby byla babička mezi živými, necítím smutek. Cítím, že tu někde je a skutečně nade mnou tu ochrannou ruku drží. Za těch pět let jsem se ocitla v několika situacích, kdy jsem cítila, jak mi babička kryje záda. Doufám, že se na tom místě, kde právě teď je, jednou sejdeme a budeme zase spolu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.