Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, začala jsem plánovat našemu děťátku pokojíček. Když ultrazvuk ukázal, že to bude holčička, moje přípravy nabraly na obrátkách.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

S miminkem bylo něco v nepořádku

Pokoj jsem ladila do růžové. V každém rohu stál nějaký poník či panenka. Chtěla jsem to mít pro miminko dokonalé. Manžel Rudolf si pro dceru prosadil jméno, o kterém snil – Selma. Mně to přišlo trochu nezvyklé, ale nakonec jsem souhlasila. Po Selmině narození se nám život obrátil vzhůru nohama. Dcerka byla velmi neklidné dítě.

Někde hluboko uvnitř jsem cítila, že je něco špatně. Selma sice prospívala a kojení nám spolu šlo náramně, ale znepokojovalo mě to, jak pořád pláče. Jako vyděšená prvorodička jsem ji vzala k doktorce. Ta ji shledala zcela zdravou. „Holt máte trochu nervózní dítě, to přejde,“ řekla mi doktorka na uklidněnou.

Mé neblahé tušení ale přetrvávalo. Jednou jsem se během kojení zadívala dceři hluboko do očí. Všimla jsem si, že se jí mění barva duhovky. Z modrých očí se během chvíle staly zelené a pak zcela černé. Velmi mě to vyděsilo. Zavolala jsem rychle na manžela. „Co to znamená? Je to dost strašidelné,“ řekl a šel si pro radu na internet. Nic ale nenašel.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (29): Zbloudilá duše nešťastného psa byla součástí předělaného domečku

Museli jsme se přestěhovat

Od toho okamžiku se doma děly divné věci. S manželem jsme před spaním slýchali kroky, někdy dokonce i hlasy. Jako by si u nás doma povídala skupinka lidí. Nehybně jsme leželi a cítili, jak kolem nás proudí podivný vánek. Byl studený a děsivý. „Začínám se tady bát,“ řekla jsem do tmy. Manžel na tom byl stejně. Nejhorší bylo to, že jsme vlastně nevěděli, co se děje.

Jak čas plynul a dcera rostla, vše se zhoršovalo. Šepot jsme slyšeli de facto pořád, měli jsme i pocit, že se nám doma přesouvají věci. Celé to vygradovalo jednoho večera, kdy jsme zaslechli ze Selmina pokoje podivné zvuky. Běželi jsme tam. Našli jsme dceru, jak stojí v postýlce a s velmi zlým pohledem kreslí na zeď nějaké ornamenty.

Když jsem ji chtěla vytáhnout z postýlky, něco na mě zakřičela v cizím jazyce. Měla jsem jasno. Musíme z bytu pryč. Manžel souhlasil. Neztráceli jsme čas a během týdne jsme se přestěhovali. Jenže se nic nezměnilo. Bylo to stejné, ne-li horší. Doma mizely věci, které jsme našli na místech, kam je nikdo nedal. Selma mluvila jazykem, který jsme neznali.

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (26): Ošklivý úraz mi otevřel brány do jiného světa. Málem jsem se zbláznila

Dcera je silné médium

Dcera se několikrát začala v noci bezdůvodně dusit. Jako by nemohla popadnout dech. Když jsem jí jednou našla na krku otisky prstů, byla jsem strachy bez sebe. Znovu jsme se stěhovali. Selmu jsme si nakonec nechávali v ložnici. Jenže ani to nepomohlo. Zkrátka to vypadalo, jako by právě ona ty nevysvětlitelné události přitahovala. Manžel dokonce tvrdil, že vídá v bytě cizího muže.

V samém zoufalství jsme se obrátili na ženu, která se zabývá vymítáním duchů. Pomohla nám očistit byt. Dceru jsme nechali pokřtít, to by prý také mohlo pomoci. Bylo to ale k ničemu. Selma za pár měsíců oslaví čtvrté narozeniny. Všechno směřuje k tomu, že je velmi silné médium. Bude duchy přitahovat celý život. Nemá smysl se stále stěhovat, protože problém je v dceři.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřich (67): Buď jsem už starý a začínám bláznit, nebo jsem měl tu čest setkat s duchem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.