Ondra s Tomášem se v jednom kuse hecují. Tomáš nedávno vyzval Ondru, aby se zajel podívat do jednoho hotelu. On sám tam viděl přízrak muže v uniformě. Ondra se smál a výzvu rád přijal. Později však litoval. Viděl přesně to, co mu Tomáš popisoval.
Kamarád mě vyhecoval k návštěvě zapadlého hotelu kousek od Františkových lázní. Tvrdil mi, že v jednom pokoji je k vidění přízrak. Protože se takovým věcem vysmívám, bral jsem to jako výzvu. Jedna noc mi však stačila. Kamarád mi totiž nelhal.
Kamarád tvrdil, že v jednom hotelu viděl přízrak
S kamarádem Tomášem (28) se velmi rádi hecujeme. Ve sportu si dáváme takové cíle, aby měl ten druhý co dělat s jejich překonáním. Občas hrajeme různé kvízy a jeden musí druhému za každou cenu dokázat, že je lepší. Takže když za mnou nedávno přišel Tomáš s další výzvou, neváhal jsem ji přijmout.
„Kámo, byl jsem teď v jednom hotelu a normálně tam strašilo," začal svoje vyprávění. „Málem bys mě pobavil," smál jsem se. „Nevěříš? Tak se tam jeď podívat," nabízel mi. „Není problém, řekni mi název hotelu a já se na to tvoje strašidélko pojedu podívat," vyzval jsem ho. Ještě mi řekl, co v pokoji viděl.
„Je to asi duch nějakého německého důstojníka. Huláká něco, čemu není rozumět," začal. „Já jsem před ním utíkal, protože mě k smrti vyděsil," zakončil svou pitomou historku. Musel jsem se tomu smát. Ducha jsem nikdy v životě neviděl. Ta představa byla sice lákává, ale jen těžko uvěřitelná. Za pár dní jsem si do hotelu zavolal a požádal o pokoj číslo 312.
Jel jsem se podívat do hotelu, kde prý straší
Recepční se mě od toho snažila odradit. Nastínila mi, že s tímto pokojem bývají často problémy. Já však trval na svém, a tak mi ho rezervovala. Docela jsem se na to těšil. Do hotelu jsem přijel v sobotu ráno. Nepůsobil jako doupě hrůzy. Naopak. Byl voňavý a hezký a já se v něm cítil dobře.
Hodil jsem si tašku na pokoj, dal si sprchu a čekal, co se bude dít. „Tak kde jsi, strašidlo? Čekám tu na tebe," zvolal jsem na celý pokoj. Nic se nestalo, tak jsem se šel podívat po městě. Během toho jsem volal Tomášovi. „Dost dobrej vtip, kámo. Já věděl, že si ze mě utahuješ," nadhodil jsem. „Počkej si na noc. On je vidět hlavně v noci," ubezpečil mě.
Já už to ale přestal brát vážně. Na pokoj jsem přišel v deset hodin. Otevřel jsem si jedno pivo a zapnul televizi. Spokojeně jsem si lebedil v křesle. Další hodinu se nic nedělo. Pak jsem zaslechl cvaknutí zámku u dveří. Že by? Šel jsem ke dveřím a vzal za kliku. V ten moment jsem si uvědomil, že mě v pokoji někdo zamknul.
Viděl jsem přízrak muže v uniformě
Když jsem se otočil, u okna stál muž v uniformě. Měl ruku u hlavy a promlouval ke mně. No, spíše něco řval. Na první pohled jsem poznal, že není z masa a kostí. „A sakra," pronesl jsem tiše. Co teď? Přízrak se začal velmi rychle přemisťovat. V jednu chvíli byl u okna a během vteřiny stál za mnou.
Nenapadlo mě nic lepšího, než mlátit na dveře a řvát o pomoc. Přiběhla pokojská a otevřela mi svým klíčem. „V tom pokoji straší," zařval jsem a vyběhl ze dveří. Slečna mi jen suše oznámila, že nejsem první, kdo to říká. Vzal jsem si věci a nechal si přidělit jiný pokoj. Hned ráno jsem jel domů. Namířil jsem si to k Tomovi a omluvil se, že jsem mu nevěřil. Od té doby si dáváme méně děsivé výzvy.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.