Růžena (57): Osudová sedmička mi přinesla lásku i zklamání. Přesně, jak to vědma předpověděla

Neměla jsem zrovna idylické dětství. Nevlastní otec mi zakázal jít do učení, takže jsem už v 16 letech nastoupila do práce. Díky píli jsem si brzy našla dobré místo.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (24): Děda mě po smrti prosil, ať ho nechám odejít. Pomohla nám až kartářka

Kamarádka mi poradila, abych navštívila vědmu

Záhy se na mě usmálo štěstí i v osobní rovině. Našla jsem si muže, kterému jsem porodila tři děti. Naše manželství bylo zpočátku harmonické, pak ale Pepa začal dávat přednost lahvi něčeho ostřejšího, až se upil k smrti a já zůstala s našimi dětmi sama.

V té době mi kamarádka poradila, abych navštívila vědmu. Prý mi může dát naději do dalšího života. Moc jsem jejím slovům nevěřila, ale říkala jsem si, že za jednu návštěvu u kartářky nic nedám. "Vidím na vás, jak jste nešťastná. Ale nezoufejte. Děti vám budou dělat radost, a dokonce ještě narazíte na muže, který vás udělá šťastnou," sdělila mi vědma. Zároveň tvrdila, že co se týče lásky, bude mým osudovým číslem sedmička.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (40): Nedala jsem na varování kartářky a nedopadlo to dobře. I když ne tak úplně

Osudová sedmička skutečně zafungovala

Z následujících let si toho moc nepamatuji. Byla jsem pořád v jednom kole, abych nás uživila. Děti byly díky bohu zdravé a chytré, takže všechny tři vystudovaly. A jak vědma předpověděla, dělaly mi jen radost.

Po sedmnácti letech od manželovy smrti jsem se znovu zamilovala. Poznala jsem muže, který se narodil sedmého a bylo mu 47 let. Po dlouhé době, kdy jsme si jen psali, se mě rozhodl navštívit. Blížil se červenec, tedy sedmý měsíc v roce, a mně bylo 57 let. Hned jsem si vzpomněla na kartářčina slova o osudové sedmičce a na Petra se velmi těšila.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlasta (43): Díky neblahým tušením, která mě od dětství provázejí, jsem zachránila život tátovi

Zlý sen zvěstoval konec vztahu

Noc před jeho příjezdem jsem ale měla zlý sen. Zdálo se mi, že přímo proti mně letí velký černý pták. Leknutím jsem se probudila a dlouho se nemohla vzpamatovat. Petr dopoledne skutečně dorazil a strávili jsme spolu neuvěřitelně krásné tři dny. Při odjezdu mi slíbil, že se brzy zase uvidíme, ale už se neozval.

Hodně jsem kvůli tomu plakala a trápila se. Pořád na něj nedokážu zapomenout a nikoho dalšího už nehledám. Často se ptám, proč zrovna já mám tak zpackaný život. Ve skrytu duše ale pořád doufám, že se na mě třeba usměje štěstí a já na stará kolena najdu spřízněnou duši. Třeba i prostřednictvím své osudové sedmičky.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (31): Už věřím na pátek třináctého. Když mě na to upozorňovala kartářka, smála jsem se, že je to jen pověra

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.