Otakarovi se vymstilo, že v posledních letech upřednostňoval práci před rodinou. Jeho blízcí se mu postupně vytratili ze života, zůstal zcela sám. Dnes jeho žena s dětmi žije se sousedem a Otakar zpytuje svědomí. Rád by vrátil čas a udělal všechno jinak. Jenže na to už je pozdě...
Těžko se mi píše o tom, jak jsem si vlastní vinou nechal rozpadnout rodinu. Práci jsem měl na prvním místě a nevšiml si, co se zatím odehrává v mém soukromém životě. Máme s manželkou Agátou (36) dvě děti, na které jsem kašlal. Všichni tři našli útěchu u našeho souseda, který jim nabídl něco, co já nedokázal. Lásku...
Vykašlal jsem se na rodinu
Teď už vím, že práce není v životě to nejdůležitější. Je to rodina a její štěstí a zdraví. Jenže já jsem to dlouho přehlížel. Poslední dva tři roky, já vlastně ani přesně nevím, jak dlouho jsem na rodinu kašlal, jsem se věnoval jen práci. Ve firmě se mi dařilo, byl jsem považován za toho, co vše vymyslí a zařídí. A toho jsem se chtěl držet.
Měl jsem pocit, že jediné, co mě naplňuje, je práce. K tomu všemu jsem vydělával krásné peníze a těmi jsem své manželce zavíral pusu. „Ty už jdeš zase do práce? Vždyť je sobota," nadávala často. Oponoval jsem jí tím, že jenom díky mně si žijeme na vysoké noze. Tak ať mlčí... Škoda, že mi tenkrát jednu nevrazila, abych se probral.
Zatímco já trávil dny a někdy i noci v práci, manželka byla s dětmi sama. Nebo jsem si to alespoň myslel. Netušil jsem, že jdou občas s naším sousedem Viktorem (37) a jeho dětmi ven. Asi mi to říkala, ale já jsem tomu nikdy nevěnoval dostatek pozornosti. Dělal jsem, že jí naslouchám, ale v hlavě jsem řešil čísla a reporty.
Práce pro mě byla přednější
Nebylo mi divné, že se každou sobotu ráno rodina balila a odjížděla na víkend pryč. Agáta mi občas zavolala, že jsou se sousedem na chalupě. Já jsem se moc nezajímal, proč jsou zrovna s ním, nebo jak se mají děti. Prostě a jednoduše jsem svoji rodinu přehlížel. Unikalo mi, že Agáta už pro Viktora i vaří a děti ho milují.
Dnes pětiletý Lukášek pomalu neví, kdo jsem. Jeho sestra Hanička (9) mě ještě bere, ale i tak se bojím, že je pozdě. Během dvou let se mi rodina vytratila ze života. Bohužel, a to je to nejdrsnější přiznání, mojí vlastní chybou. Agáta se cítila opuštěná, nemilovaná a u Viktora našla něco, co jsem jí já neuměl dát. Lásku, pochopení a čas. Ten zatracený čas...
Já jsem si ho neudělal ani na to, abych první školní den šel s Hančou do školy. Zaskočil za mě Viktor. Nechápu, co jsem si myslel. Ani co jsem od toho vlastně čekal. Přišlo mi mnohem důležitější uspět v práci, tam jsem prahnul po uznání. Na to nejdůležitější jsem kašlal. A jak to dopadlo? Rodina mě opustila a odešla za Viktorem.
Manželka sbalila děti a odešla
Zpětně vím, že mi manželka dávala několik šancí. Mockrát mě prosila, abych byl doma, nebo vyzvedl děti a někam je vzal. Já vždy tvrdil, že musím pracovat. A tak si našla cestu, jak z té samoty ven. Viktor je rozvedený a taktéž hledal lásku. Tu našel u mé ženy. Já zůstal sám, úplně sám. Teď se dívám na to, jak se moje rodina raduje s někým jiným.
Nemám to Agátě za zlé, neměla na výběr. Těžko se mi žije. Děti bydlí jen kousek ode mně, ale večeří s někým jiným. Mohou ke mně chodit, jenže nechtějí. Agáta mi ještě pomáhá, abych k nim našel cestu, ale je to boj. Zklamal jsem je i manželku. Možná je na čase si připustit, že jsem to podělal tak, že už není cesty zpět. A to vše jen kvůli pracovnímu uznání a touze být nejlepší. Nejlepší v práci...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.