Otmar si neví rady se svou ženou Apolenou, pro kterou je uklizený byt na prvním místě. Tuto posedlost přenáší i na děti, ty musí také uklízet a luxovat každý den. Otmarovi dochází, že Apolena má problém, který se musí začít řešit. Nebo jednou jejich rodinu zničí.
Můj příběh se možná ztratí mezi ostatními, které vám do redakce chodí. Možná si ho ale přečte ta, o které je. Problém, který mě trápí, je spojený s mou manželkou Apolenou (37). Ta se za poslední roky hodně změnila. Bojím se, že její posedlost čistotou zničí celou rodinu.
Manželka byla vždycky vysazená na úklid
Apolena byla vždycky vysazená na úklid. Měla ráda, když byla doma sterilní čistota. A všechno si chtěla uklízet sama. Když jsem se nabídnul, že třeba vytřu, odmítala to. „Ty to neuděláš pořádně, já tě znám," řekla a brala mi hadr z ruky. Klečela na čtyřech a poctivě utírala každý milimetr podlahy. Po několika letech společného soužití jsem si na to zvykl.
Podle ní jsem neuměl dát ani správně talíř do myčky. Zatímco já je dával odpředu, ona tvrdila, že je musím začít skládat odzadu. Kolikrát se stalo, že šla a předělala to. Na kuchyňské lince muselo být vždycky všechno srovnané podle pravítka. Jakmile byla jedna kořenka jinak otočená, už to manželku rozladilo. Někdy to bylo roztomilé, jindy mi tím lezla na nervy.
Po narození dvojčat Michala a Viktora, kterým je dnes osm let, se hodně věcí změnilo. Když byly děti malé, Apolena ze své uklízecí úchylky slevila. Neměla na to čas ani sílu. Děti ji zaměstnaly natolik, že jí na tom najednou tak nezáleželo. A musím říct, že jsem to uvítal. Doma vládla větší pohoda a já se nebál položit hrníček na stůl.
Není lehké postavit se mé manželce
Teď se nenápadně vracíme do starých kolejí. Mám ale pocit, že se to zhoršilo. Apolena pořád uklízí. Když ráno vstane normální člověk, jako první jde a vyčistí si zuby. Moje žena ne! Už má v ruce hadr a stírá prach, nebo zametá schody. My s dětmi snídáme, zatímco ona už napouští kýbl s vodou a jde vytírat.
Kluci jsou z toho také dost nesví, protože musí mít v pokoji permanentně uklizeno. Denně jim sjíždí prstem poličky a hlídá každé smítko prachu. Jakmile se jí něco nezdá, už je peskuje. A mě na to přijdou malý. Souhlasím s tím, aby si po sobě uklízeli oblečení a nádobí. Ovšem nutit je každý den luxovat a vytírat? To není žádné dětství.
Asi si říkáte, proč jí to prostě neřeknu... Ono to totiž není tak jednoduché. Kdysi dávno jsem na ten tenký led vstoupil a ze zlou se potázal. Apolena se neskutečně naštvala a na mě se vrhla smršť výčitek a nadávek. Od toho dne si dávám pozor na pusu. Současně mě to ale štve. Je to s ní horší a horší.
Nevím, jestli manželka chápe, že ničí rodinu
Nedávno jsme jeli na týden pryč. Než jsme tak učinili, Apolena musela nutně vygruntovat celý být. Dokonce umyla i okna a odmrazila lednici. Vyprala celý koš s prádlem. Vytřela všechny místnosti, převlékla postele. Na dovolené pořád přemítala nad tím, co doma nestihla udělat. A největší šok mě čekal, když jsme se vrátili.
Apolena šla hned uklízet nedávno uklizený byt. Nevěřícně jsem na ni hleděl a připustil si, že má závažný problém. Kluci se o maminku bojí, protože si myslí, že je vyšinutá. A já si to začínám myslet také. Už se nedokáže vůbec uvolnit a nic neřešit. S hadrem v ruce není tou sexy ženou, kterou jsem si kdysi bral. Takže, Apoleno, pokud toto čteš, prosím, už toho nech. Ničíš tím nejen sebe, ale i nás! Tvoje rodina.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.