Patricie věděla, že její přátelé něco kují. Mělo jít o rádoby nenápadné seznámení se svobodným kamarádem. Místo toho, aby se účastnila trapného dohazovacího večírku, ozvala se tomu chlapovi sama.
Než se kamarádům povedlo seznámit mě s Dušanem (28), kterého mi chtěli dohodit, předhonila jsem je. A raději jsem se mu ozvala sama. Pak už mě čekalo rande naslepo.
Kamarádi pořád zkoušeli s někým mě seznámit
Jana (26) a Michal (25) si nedali pokoj. Jednou za čas mi „přihráli“ nějakého svobodného mládence, aniž by mě předem upozornili. Vždycky šlo o nějakou menší společenskou akci, kam jsem se přišla podívat, a už mi někoho nenápadně představovali. Většinou to bylo křečovité a strojené. I kdyby se mi dotyčný stokrát líbil, situace nebyla moc příjemná. A já se nedokázala uvolnit. Nikdy z toho nic víc nebylo.
„Patricie, určitě dorazíš na tu grilovačku? Ptám se jen proto, abych věděla, kolik mám připravit masa,“ začala nedávno nenápadně zjišťovat Jana. A mně už to bylo jasné.
„Pamatuješ, jak jsem ti říkal o tom zvukaři z práce? Má psa, border kolii. Neříkala jsi, že je máš ráda?“ ptal se zase Michal a já kývla. O Dušanovi (27), zvukaři z práce, jsem slyšela asi desetkrát. Zřejmě se blíží den našeho seznámení.
Rozhodla jsem se udělat to po svém
Řekla jsem si, že takhle to dál nejde. Na Dušana jsem si sehnala kontakt a jednoduše mu napsala, jak se věci mají. Ujistil mě, že i on o mně slýchává a Michal ho zapřísahal, že na grilovačku musí rozhodně dorazit. A tak jsme se domluvili, že se potkáme ještě předtím.
Chtěla jsem se sice vyhnout rozpačitému podávání ruky před zraky všech známých, ale rande naslepo také není žádná výhra. Nervózní jsem byla celý den a k večeru jsem už cítila jistotu dalšího trapasu. Restaurace, kde jsem zařídila rezervaci, měla zavřeno kvůli havárii. Že by znamení?
Stepovala jsem před vchodem, když se blížil chlap, co se mi ale vůbec nelíbil. Instinktivně jsem se otočila na podpatku, ale on šel rovnou za mnou. Chyběly mu dva zuby a něco blekotal. Vrtěla jsem hlavou. „To nejsem já!“ zahalekal pobaveně někdo další za mnou. Bezdomovec, který mě žádal o drobné, šel dál svou cestou. Výrazně se mi ulevilo. Michal vypadal mnohem lépe.
Rande připomínalo pracovní pohovor
Uznávám, že jsme se oba asi dost styděli. Přestože šlo o perfektní plán, jak vytřít zrak Janě a Michalovi, další téma k hovoru jsme vymýšleli horko těžko. Připadala jsem si jako na pracovním pohovoru. Potom jsme se ale oba uvolnili a vyprávěli si, s kým vším nás už kamarádi zkusili seznámit.
Nakonec to byl zábavný večer. Na grilovačku jsme přišli společně. Jana a Michal vůbec nechápali, co se děje. A my schválně mlžili. Spojenectví mezi námi vytvořilo jisté pouto a vypadá to, že se budeme vídat nadále.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.