Pavel (18): Nechápal jsem, proč moje fretka odmítá chodit přes most. Zjistil jsem to až za jedné bouřky, během níž mi šlo o život

Některá zvířata mají silně vyvinuté instinkty, někdy až hraničící se šestým smyslem. Stejně jako moje fretka, která vycítila nebezpečí dokonce mnoho dní dopředu. 

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (19): Babička zemřela, když jsem byla malá holka. Přesto mě její vzkaz zachránil před vztahem s nevěrníkem

Fretku jsem pravidelně chodil venčit

V osmnácti letech jsem se rozhodl, že už si můžu začít dělat, co chci. Řádně opečováván matkou doma ve svém pokoji, samozřejmě. Pořídil jsem si fretku, a protože rodiče do mého „království“ téměř nevkročili, měl jsem v plánu ji utajit. Dostala jméno Rozálie.

Kamarádi si mysleli, že jsem se zbláznil, ale kdo nezná dobře fretky, tak o nich neví spoustu zajímavých věcí. Jsou to inteligentní a krásná zvířata, umí být čistotná a hravá a věrná svému páníčkovi. Navíc bych doma asi těžko utajil psa nebo kočku. Kouzlo fretky tkvělo také v tom, že jsem ji mohl venčit.

Chodili jsme k řece do lesoparku a Rozálie se vždycky moc těšila, když jsem vzal do ruky vodítko. Běhala rychle, hrabala i čmuchala, ale když jsme se blížili k mostu, zavětřila a táhla mě na opačnou stranou. Přičítal jsem to jejímu strachu z vody, ale bylo mi divné, že se vždy zastavila na témže místě.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (30): Při venčení na louce se můj pes najednou rozštěkal. Co jsem spatřila poté, už z paměti nevymažu

Přes most jsem ji prostě nedostal

Róza, která byla jinak naprosto mírumilovná, mě bolestivě kousla do ruky, a kdybych ji neměl na vodítku, pelášila by pryč bez jediného ohlédnutí. Časem jsem si zvykl, že tím směrem chodit nemůžeme. Doma jsem se snažil zvíře tajit, táta byl naštěstí hluchý jako poleno. Máma předstírala, že o ničem neví – ale věděla moc dobře.

Věděl jsem, že na fretku jednou táta přijde a stalo se tak zanedlouho. V lese jsem se rozloučil s kamarády, protože se blížila bouřka. Zvedal se silný vítr a na hlavu mi začaly padat první těžké kapky. Popadl jsem Rózu a chtěl si zkrátit cestu přes most. Jako obvykle se celá zapřela a začala mě kousat, takže jsem se zastavil. Vtom uhodil blesk do stromu kus přede mnou, přímo nad mostem, přes který se skácel.

Doběhl jsem domů a nedával si v předsíni pozor, abych nepřišel do rány tátovi. Fretku jsem měl pod bundou, ona mi šikovně vyskočila a už pelášila zvědavě do obýváku přímo před otce, který se díval na zprávy.  Táta vyskočil jak „péro z gauče“. Máma se prozradila, protože vykřikla „Rozálie!“ a chytila ji do náruče.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (25): Babička mě varovala před prokletým křížem v lese. Dodnes lituji, že jsem se ho dotkla

Když táta zjistil, že mi zachránila život, vzal ji na milost

Dopadlo to tak, že jsem oběma u horkého čaje vyprávěl, co se právě stalo a tátu to dost zaujalo. Záhady má odjakživa rád, vzal si do ruky Rozálii a pravil: „Možná je to vážně inteligentní zvíře. Vždyť ti zachránilo život, to nemůžeme nechat jen tak. Dáme jí šanci.“

Od té doby chodí moje fretka přes most bez jediného zaváhání. Nikdo mi tedy nevymluví, že musela tušit jisté nebezpečí. 

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (28): Když se ocitnu v nebezpečí, uslyším varovný hlas svojí babičky. Jsem ráda, že mě hlídá i po smrti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.