Pavel (39): Manželku trápila poporodní deprese. Když už nemohla syna ani držet v náručí, musel jsem zasáhnout

S Anetou (34) jsme manželé přes deset let. Máme sedmiletou Táňu a Dana, kterému jsou tři měsíce. Zatímco s dcerou neměla Aneta žádný velký problém, když přišel na svět syn, najednou se všechno zhroutilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (34): Manžela zaskočil důvod, proč nechci druhé dítě. On totiž neví, jaké to je živořit

Manželka se bála porodu 

Aneta se na naše druhé dítě moc těšila. Dokonce říkala, že i těhotenství probíhalo hladce. Neměla ranní nevolnosti, chodila cvičit jógu pro těhotné a všem se zdálo, že z ní vyzařuje velká síla. Jediným strašákem byl pro ni porod, protože s dcerou neprobíhalo všechno podle jejích představ. Nakonec musela jít na císařský řez a byla z toho trochu zklamaná. 

Aby tomu u druhého porodu předešla, zapsali jsme se spolu na předporodní kurz. Aneta se tam docela uklidnila a když přišel den D, skoro se i těšila. Porod nakonec proběhl ukázkově a na svět přišel náš Daník. Když jsem je oba uviděl, byl jsem v sedmém nebi. A bylo mi jasné, že tohle je skutečné štěstí. 

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (31): Dostaly mě poporodní deprese, rok jsem se musela léčit. Málem jsem to neustála

Má výkyvy nálad 

Všechno se to začalo hroutit, když jsem si je oba přivezl domů. Na Anetě bylo vidět, že je něco špatně. Měla obrovské výkyvy nálad. V jednu chvíli byla šťastná a smála se. Během pár minut začala plakat, byla naštvaná a nadávala mi. Kromě toho přestala jíst. Neustále byla unavená a skoro jsem ji nemohl dostat z postele. 

Jednou v noci se to zhoršilo natolik, že jsem se rozhodl jednat. Davídek se vzbudil a nebyl k utišení. Jeho pláč byl srdcervoucí a nepřestával. Aneta už ho jen držela v náručí a řekla mi: „Prosím tě, vezmi si ho. Už to dál nedávám, musela bych mu něco udělat.“

Mohlo by Vás zajímat:

Domča (27): Dostihly mě poporodní deprese. Nebýt podpory manžela a rodiny, možná bych to nezvládla

Manželka má poporodní depresi 

A to byl pro mě signál, že bych měl začít něco dělat. Druhý den jsem zavolal mojí mamce a poprosil ji, aby nám děti pohlídala. Chtěl jsem totiž vzít Anetu k psychologovi. „Nejsem žádný blázen, nechápu, proč mě tam vezeš,“ vztekala se. Ale já věděl, že dělám dobře. 

Nakonec jí byla diagnostikována poporodní deprese, dostala nějaké medikamenty a vozím ji na terapie. Zpočátku mi to vyčítala a byla na mě naštvaná, že jsem o tom rozhodl za ni. Říkala mi, že to všechno měla pod kontrolou. Ale z mého pohledu to tak rozhodně nevypadalo. Jsem rád, že jsem zakročil. A mám pocit, že je na ní vidět změna k lepšímu. Přiznat to nemusí, stačí mi, že si dokáže mateřství znovu užívat. 

Pokud máte vy nebo někdo ve vašem okolí problém s depresemi, pomoc lze najít na Modré lince a Lince první psychické pomoci.

Další příběhy ze života

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (33): Mateřství jsem si naplánovala do posledního detailu. Kazí mi to jen fakt, že manžel vydělává málo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.