Pavla (31): Přítel mě požádal o ruku při skandální příležitosti. Přesto jsem řekla ano

Každá žena si představuje, jak a kdy ji její milý požádá o ruku. Já si vysnila, jak mě ten můj vezme do Francie, zastavíme se u Eiffelovy věže, kde poklekne a vysloví onu otázku. Já mu skočím kolem krku a na celé kolo zařvu ano. Nic takového se mi ale nestalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (36): Kdybych jen tušila, co způsobím odmítnutím žádosti o ruku... Teď se s tím musím naučit žít

Měla jsem jen tátu a ten onemocněl rakovinou

S Tomášem (33) jsme chodili tři roky. Naše začátky byly stejné jako u jiných párů. První měsíce se vesele randilo, každý den jsem prožívala příjemné šimrání v podbřišku a užívala si pocit zamilovanosti. Po prvním sexu jsem lásce propadla ještě víc a už si nepřála nic jiného než vedle Toma zestárnout.

Po roce jsme spolu začali částečně bydlet. Částečně proto, že jsem se starala o otce, který onemocněl rakovinou. Odmítala jsem ho dát do ústavu. Byla jsem jediná, kdo mu zůstal. O mamku jsem přišla už před lety a sourozence nemám. S tátou jsme dlouho měli jen jeden druhého, takže jsem týden bydlela u Toma a jinak byla s tátou.

Stále jsem hledala vhodnou chvíli, kdy ty dva seznámím. Vzájemně se na sebe ptali, ale taťkův stav nebyl nejlepší. Pořád jsem to odkládala, nechtěla jsem tátu zbytečně rozptylovat. Dohodli jsme se, že se seznámí, až se Tomáš vrátí z půlroční stáže v Anglii.

Mohlo by Vás zajímat:

Max (30): Při nácviku žádosti o ruku se stalo něco, co jsem nečekal. Jsem teď všem pro smích

Žádost o ruku přišla na pohřbu otce

Během Tomovy absence se otcův stav zhoršil. Léčba přestala zabírat. Do toho nechtěl jíst a vnitřně to vzdal. Dívat se, jak umírá a být na to sama, bylo těžké. Tom byl daleko a já se neměla o koho opřít. V tátových očích jsem viděla, že už moc dlouho nevydrží.

Zemřel mi v náručí. Tolik bolesti. Když se to Tomáš dozvěděl, hned si koupil letenku. Chtěl stihnout alespoň pohřeb. ,,Je mi líto, že tvého tátu poznám za takových okolností,“ litoval. ,,Měl by tě rád, to mi věř. Škoda, že jsme tak otáleli,“ zalitovala jsem podobně.

Pohřeb proběhl ve velmi komorní atmosféře. Nejbližší rodina a pár přátel. Věděla jsem, že to bude jedna z mých nejsmutnějších životních událostí. Po kratičkém proslovu ke mně přišel Tomáš. ,,Vím, že ti to bude připadat hloupé, ale neznám lepší příležitost,“ řekl a poklekl, ,,teď tu jsme i s tvým tátou, a tak se tě ptám: Vezmeš si mě?“

Mohlo by Vás zajímat:

Samuel (29): Chtěl jsem přítelkyni požádat o ruku. Pak mi ale řekla do očí tu nehoráznou lež

Nakonec jsem řekla ano

V prvních několika vteřinách jsem nevěděla, jak reagovat. Po boku jsem měla rakev s tátou. Musela jsem rychle pochopit, proč si Tom vybral zrovna tento moment. ,,Proč dnes?“ zeptala jsem se. ,,Tvého táty jsem se nestihl zeptat, zda mi dá tvoji ruku. Vím, že se to sluší. Takhle, když tu jsme všichni pohromadě, mám pocit, že přišla ta pravá chvíle,“ pronesl a čekal na odpověď. Nebylo o čem přemýšlet.

,,Ano, vezmu si tě,“ odvětila jsem a políbila ho. Bála jsem se, jak to přijme osazenstvo, ale zatleskali nám. Po obřadu jsme šli na oběd, kde se všechno vysvětlilo. Každý měl pochopení. Možná to někomu přijde morbidní a třeba to i je. My v tom ale našli symboliku. Každé výročí tátova pohřbu si vzpomeneme na to, jak to vlastně celé bylo. Věřím, že kdyby byl táta proti, seslal by nám nějaké znamení.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vincent (31): Rozhodl jsem se k velkému kroku a požádal přítelkyni o ruku. To, co zaznělo z jejích úst, nikdy nezapomenu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.